Osnova témat

  •  
     

    Podpora demokracie ve světě

    Podívejte  se pozorně  na následující  graf. Znázorňuje, jaký podíl světové populace žije ve svobodných, částečně svobodných a nesvobodných zemích. Pokuste se k jednotlivým částem grafického koláče přiřadit správný pojem:


    SVOBODA VE SVĚTĚ 2011


    Nyní se podívejte na správné řešení, klikněte zde.

    Jak jste měli možnost vidět, podle výsledků výzkumu americké neziskové organizace Freedom House žije dnes na světě téměř dvě a půl miliardy lidí v nejméně svobodných zemích, často označovaných jako represivní režimy. Graf vyjadřuje i podíl, který tato část populace představuje z celkového počtu lidí žijících na zeměkouli.

     

    Zaškrtněte svůj názor.

    PPR_01.swf

    Vzhledem k tomu, že jste se rozhodli věnovat se studiu tohoto kurzu, doufáme, že jste zaškrtli jednu z prvních tří možností.  A to i přesto, že důvěra občanů České republiky v demokracii v posledních letech klesá (více: Česká republika a demokracie).

    Tato lekce se bude zabývat právě výše naznačenými otázkami:

    • Může demokracie fungovat všude?
    • Proč může být pro Českou republiku důležité podporovat zavádění či posilování prvků demokracie v dalších zemích?
    • Mají tyto postupy nějaká úskalí?
    • Jakými způsoby lze ovlivnit demokratizaci druhých zemí a které z nich využívá ČR?
  • 1
    Ukázat pouze téma 1

     

     

    Je demokracie univerzální?


    Česká republika je v současné době pevnou součástí světového demokratického společenství. Přestože nelze považovat úroveň demokracie v naší zemi za ideální (jako nicméně nikde na světě), lze říci, že se zdejší občané těší všem  politickým a občanským právům a svobodám, které demokratické zřízení vlády nabízí. Zároveň se naše republika snaží o šíření těchto principů v zahraničí. Před tím, než se podíváme na to, proč a jakými způsoby tak činí, zamysleme se nad tím, zda demokracie vůbec může fungovat všude, jinými slovy, zda lze demokracii považovat za univerzální.

    Napište odpověď do textového pole.

    Myslíte si, že demokracie je univerzální? Může fungovat všude? Pokud ano, proč? Pokud ne, které konkrétní námitky Vás napadají?

     

    Indický ekonom a držitel Nobelovy ceny za ekonomiku Amarty Sen jako odpověď na otázku, co považuje za hlavní výdobytek 20. století, označil skutečnost, že se demokracie stala hlavní akceptovanou formou vlády. Zatímco v 19. století se podle něj přední myslitelé zamýšleli nad tím, zda je daná země „způsobilá “ k demokracii, ve století 20. došlo k posunu. Již se neuvažuje, zda jednotlivé státy jsou nebo nejsou způsobilé k demokracii, nýbrž že musí být „způsobilými“ utvořeny samotnou demokracií.

    Posun ve světovém názoru na demokracii se Senem sdílí i další přední filozofové. Například americký univerzitní profesor Larry Diamond nebo - navzdory ostatním názorovým rozdílům – Fareed Zakaria, americký novinář indického původu, v současné době velmi populární.  Zakaria také chápe současnost jako věk demokracie, neboť demokracie ve světě zvítězila. A to nejen jako politické zřízení (o čemž podle něj svědčí skutečnost, že se nedemokratické režimy pokoušejí o nápodobu demokratických rituálů), ale také jako životní styl.

    „Současná společnost na celém světě již ve větší či menší míře vyvíjí tlak ve směru (demokratických) společenských změn a činí tak z demokracie nejen způsob vlády, ale dokonce životní styl. Důkazem je v oblasti ekonomické přesun hospodářské moci od velice malé elitní skupiny směrem ke střední třídě nebo v kulturní oblasti přiblížení širší společnosti skrze televizi, film či populární hudbu.“

    Zakaria, F. (2004). Budoucnost svobody, Praha : Academia

     

    Larry Diamond zase v měnících se mezinárodních normách a konvencích, ve kterých se odráží větší normativní váha demokracie jako základního lidského práva, spatřuje jeden z hlavních důvodů toho, že většina států, které se za posledních třicet let – v tzv. třetí vlně demokratizace - staly demokratickými, jimi také zůstaly. Konkrétně tím autor myslí posun ve světovém politickém mínění, které je více nakloněno vnějším zásahům na podporu demokracie. Narušuje tak tradiční představu o tom, že státy si mohou dělat uvnitř svých hranic, co se jim zlíbí. Nový prostor se tím otevřel nejen mezinárodním organizacím, ale také zahraničním zemím a nevládnímu sektoru. Důsledkem tohoto procesu bylo také povzbuzení domácích advokátů demokracie a lidských práv.

    Obecně řečeno, demokracie získala v poměrně nedávné době jakýsi status univerzálnosti. Lze říci, že v současnosti neexistuje jiná ideologie, která by mohla aspirovat na tuto pozici. Odpovídají tomu nejen přijímané normativní akty na mezinárodní úrovni, ale také počiny mezinárodního společenství.  Stále více je poukazováno na provázanost demokratických principů a univerzálnosti lidských práv, již dávno uznané a právně zakotvené ve Všeobecné deklaraci lidských práv a jiných dokumentech. (více: Lidská práva v dnešním světě).  Koneckonců, základní demokratické principy, jako je především možnost výběru vlády, svoboda slova či právo na shromažďování, jsou řazeny přímo mezi základní lidská práva. Na tuto propojenost se odvolávají i konkrétní politická opatření, mezi jinými také Koncepce transformační politiky České republiky Více…Koncepce transformační politiky ČR.


  • 2
    Ukázat pouze téma 2

    KRITICI

    ZASTÁNCI

    EKONOMICKÉ ASPEKTY

    Nedemokratické státy jsou úspěšnější v generování ekonomického růstu. Nejčastěji citovanými příklady jsou Čína, vykazující v posledním desetiletí růst, nebo Singapur, nejbohatší autoritářský stát na světě, a další asijští tygři.

    Na druhou stranu je uváděn příklad Botswany, demokratického ostrůvku uvnitř Afriky, který stabilně dosahuje vysokého růstu, nebo nejlidnatějšího demokratického státu na světě - Indie.

    Je třeba se na tyto příklady podívat detailněji. Ekonomičtí odborníci se shodnou, že politika, která napomáhá hospodářskému růstu, v sobě obsahuje prvky jako zajištění bezpečného prostředí pro investice a export, vysoká úroveň vzdělání a gramotnosti, úspěšná pozemková reforma a jiné. Tato politika je však většinou vlastní právě demokratickým státům. Jinými slovy, dobrá výkonnost ekonomiky neznamená jen růst HDP, ale musí se jednat o celkově „zdravé“ ekonomické prostředí, kde je povolena a nějakými způsoby regulována hospodářská soutěž a na které mají možnost participovat všichni občané. Např. Čína standardně vykazující vysoký růst má velké problémy s propastnými rozdíly mezi úrovní venkovského a městského obyvatelstva.

    A. Sen dostal Nobelovu cenu mj. za prokázání skutečnosti, že ty největší hladomory v moderní historii se nikdy neobjevily v demokratických státech, kde byla zajištěna svoboda slova. (Nejedná se tedy pouze o důsledky přírodní katastrofy, ale také o schopnost vlády odpovědět na vznikající situaci a předejít tak hladomoru. Poukázal tímto na „ochrannou funkci“ demokracie, která zajišťuje, aby byly vyslyšeny potřeby všech, v to čítaje také ekonomické potřeby. V přeneseném významu se nemusí jednat přímo o hrozbu hladomoru, ale také o náhlý hospodářský propad.

    CHUDOBA

    Chudí potřebují především nasytit, až poté se budou zajímat o politiku. Je třeba dosáhnout určité ekonomické úrovně, než je možné zabývat se demokracií.

    Existuje jen málo důkazů, že by si chudí lidé, kdyby měli na výběr, nezvolili demokracii. Jsou to právě lidé v ekonomické nouzi, kteří potřebují politický hlas. „Demokracie není luxus, jenž může počkat na dosažení celkové prosperity, ale potřebou,“ uvádí časopis Journal of Democracy (odkaz níže).

    Larry Diamond říká, že pokud může demokracie vzniknout a přetrvat v tak extrémně chudém, nepřímořském a převážně muslimském státě, jako je Mali, kde je většina dospělých negramotných, žijících v absolutní chudobě, s předpokládanou dobou délky života 44 let,  neexistuje důvod domnívat se, že  se demokratickými nemůže  stát většina jiných chudých států.

     

    KULTURNÍ ROZDÍLY

    Demokracie není některým kulturám/státům vlastní, především muslimským státům. Pokud dojde k zavedení demokracie v těchto zemích, je to jen v důsledku mezinárodního tlaku a jedná se o povrchní záležitost

    Podle Samuela Huntingtna je některým kulturám, zvláště té „západní“, postavené na židovsko-křesťanských základech, naopak demokracie vlastní a jsou k ní předurčeny.

     

    Do nedávné doby byl region Blízkého východu jedinou oblastí na světě, kde neexistoval ani jeden demokratický stát, a většina předpovědí pro toto území se omezovala na opatrné rady k postupnému přechodu k demokracii ve vzdálené budoucnosti. Přesto rok 2011 a příchod tzv. arabského jara - neboli souboru demokratických událostí v arabských zemích z počátku roku 2011 - ukázal, že i zde existuje velmi silná touha obyvatelstva po demokracii.

    Podle amerického univerzitního profesora Larryho Diamonda existuje demokracie ve všech typech států. Je významně zastoupena v každém světovém regionu. Je přítomna v zemích všech  hlavních světových náboženství a filozofických tradic, jakými jsou křesťanství, židovství, buddhismus, konfuciánství i islám. Častěji se s ní setkáme v rozvinutých zemích, má ale své výrazné místo i v chudých státech. Uvádí se, že osm z jedenácti států nad 100 miliónů obyvatel je demokratických.

    Výzkumy ukazují, že demokratickým principům je rozuměno a jsou oceňovány napříč kulturami. Např. Afrobarometer z roku 2001 ukazuje, že 69% dotazovaných Afričanů by dalo přednost demokracii před autoritářskou formou vlády.  Stejná podpora pro demokracii se nachází mezi africkými ne-muslimy i muslimy, a pokud někteří muslimové váhají, je to, dle analytiků,  spíše způsobeno deficitem formálního vzdělání nebo jiných forem modernizace než náboženským vyznáním.

    Nikdo nemůže tvrdit, že většina lidí v každé zemi chce plně demokratický systém nebo že všichni lidé plně rozumí institucím liberální demokracie. Ale většina lidí chce svobodu. Pokud by měli na výběr, byli by rádi schopní omezit arbitrární moc vlády, nahradit špatné a zkorumpované vůdce, mít předvídatelný a bezpečný život v rámci určité formy vlády zákona.


  • 3
    Ukázat pouze téma 3

    Podívejte se na film, který uvedla Česká televize v rámci tematických večerů s názvem Proč potřebujeme demokracii? Pokuste se nalézt  podpoření některých z výše uvedených argumentů „pro“ nebo „proti“ ? Vypište je.

    Pokuste se v něm / v ukázce nalézt podporu pro některé z výše uvedených argumentů „pro“ nebo „proti“.

    Podívejte se na následující video. Video je rozděleno na 2 části.

    egypt_1.flv

    egypt_2.flv


  • 4
    Ukázat pouze téma 4

    Podpora demokratických prvků v dalších zemích

    Napište odpověď do textového pole.

    Jaký je podle Vás hlavní důvod, že některé státy podporují demokracii za svými hranicemi?

    Jestliže přijmeme tvrzení, že demokracii lze v současné době považovat za univerzální hodnotu, můžeme se zabývat otázkou, proč je pro demokratické země důležité podporovat demokracii v dalších zemích a zda případně tyto aktivity skrývají nějaká úskalí. Argumenty lze v zásadě shrnout do dvou hlavních skupin, které můžeme označit jako „morální důvody“ a „praktické důvody.“ Ač se to na první pohled nezdá, a kategoričtí zastánci té či oné skupiny se zpravidla nemají moc rádi, obě spolu velmi úzce souvisí.

     

    Historické a morální důvody


    Zastánci morální povinnosti podporovat demokracii v jiných státech se především opírají o princip univerzality demokracie a upozorňují na propojení s lidskými právy a jejich všeobecnou platností.

    Webová stránka Evropského partnerství pro demokracii (www.epd.eu) uvádí:

    Demokracie není jen forma vládnutí, je to způsob uspořádání vztahů mezi společností a jejími institucemi. Demokracie leží v jádru myšlenky lidského rozvoje a lidské důstojnosti. Demokracie je životně důležitá pro to, aby jednotlivci, potažmo celá společnost, mohli uplatňovat lidská práva a základní svobody. Jak je řečeno ve Všeobecné deklaraci lidských práv, demokracie je univerzální hodnota, neboť demokratický systém otevírá lidem možnost řídit jejich životy podle svých aspirací a možností a zajistit tak, že mohou rozvinout svůj vlastní politický, ekonomický, sociální a kulturní systém.

    Zastánci této linie dále tvrdí, že Západ by se měl řídit hodnotami, na nichž stojí. Evropská unie je největší demokratické sdružení států na světě, které považuje demokracii za jeden ze svých stavebních kamenů.  „Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin,“ stojí např. v Lisabonské smlouvě. (Pojem Lisabonská smlouva, čl. 1a)


    Případné ústupky při střetu s nedemokratickými principy podlamují samotný základ demokratického společenství a dávají prostor pro šíření většího zla. Jeden z předních zastánců tohoto přístupu byl bývalý český prezident Václav Havel, který vždy ostře vystupoval a vystupuje proti jakýmkoli ústupkům. Ve svém článku „Zvát či nezvat?“ z roku 2005, jenž napsal  v době, kdy se Česká republika ocitla sama proti ostatním státům Evropské unie ve svém tvrdém přístupu ke kubánskému režimu, nastínil, jaké důsledky může mít taková politika:

    Zítra se [EU] rozhodne budovat na pobřeží Čínské lidové republiky raketové systémy namířené proti demokratické Čínské republice. Pozítří si nechá své usnesení o Čečensku diktovat poradci prezidenta Putina. Pak spojí – bůhví proč – pomoc Africe s bratrstvím s nejhoršími africkými diktátory. Čím to skončí? Propuštěním Miloševiče? Odmítnutím víza Sergeji Kovaljovovi? Omluvou Saddámu Husajnovi za vměšování a zahájením mírových rozhovorů s Al Kajdou?“

     

    Není náhodou, že na morální povinnost pomoci apelují lidé, kteří sami zažili nějakou formu útisku ze strany nedemokratického režimu. Jak opět shrnul Václav Havel v rozhovoru pro Český rozhlas :

    „Samozřejmě že ta mezinárodní solidarita byla ohromně důležitá z několika různých důvodů. A právě proto si myslím, že my, kteří jsme toto zažili, prožili a ten význam solidarity jaksi zakusili přímo, že, máme zvýšenou povinnost se starat o ty, kteří se dosud nemohou těšit z těch svobod, z nichž se můžeme těšit my.“

    Není to však jen Václav Havel, bývalí disidenti z občanské iniciativy Charta 77 či významné osobnosti střední a východní Evropy mající zkušenost s komunistickým režimem, ale také předseda Evropské komise, Portugalec  José Manuel Barosso, který osobně zažil autoritářský režim Antónia de Oliveira Salazara.

    Jako dobrý příklad významu síly inspirace historií může posloužit publikování čínské Charty 2008 (více: Charta 2008). Tento dokument  je nazván podle Charty 77 a v některých východiscích podle ní přímo koncipován.

    Že tento názor nesdílejí jen intelektuálové a akademici, ale promítá se také do reálné politiky, ukazuje příklad existence tzv. Východního partnerství  Evopské unie (Více… Východní partnerství EU) Při návštěvě ČR v únoru 2011 polský prezident Komorowski řekl:

    Členské státy EU, které mají zkušenost s nedemokratickým režimem, mají morální právo a povinnost předávat své zkušenosti s totalitou i přechodem k demokracii“


    Praktické důvody

    Zcela pochopitelným motivem pro podporu demokracie v zahraničí jsou zajisté bezpečnostní důvody. Demokratický stát je nejen pro své sousedy, ale pro celé demokratické mezinárodní společenství víceméně transparentním hráčem. Jeho bezpečnostní priority jsou definovány z velké části veřejně. Vlády těchto zemí byly zvoleny s určitým zahraničně-politickým programem, o kterém existuje v zemi se svobodou slova veřejná diskuze. Není v podstatě možné, aby zde docházelo k nepředvídatelným zvratům nebo krokům, jako můžeme být svědky např. v  Severní Koreji, jež čas od času vyděsí své sousedy vypuštěnou raketou kratšího či delšího doletu. K těmto motivům se také, vedle jiných, otevřeně hlásí Česká republika ve své zahraničněpolitické koncepci podpory demokracie (více: Koncepce transformační politiky ČR):

    Česká republika je v politice podpory lidských práv a demokracie aktivní jako každý odpovědný člen mezinárodního společenství. S ohledem na své zájmy musí dbát o to, aby mezinárodní vztahy byly budovány na úctě k právu, demokracii a lidským právům. Rozšiřování možností spolupráce s partnery v regionu i ve světě, kteří se přiklánějí ke stejným hodnotám, vyhovuje celému spektru těchto zájmů, zájmům politickým, bezpečnostním i hospodářským. Demokracie je předpokladem odpovědné globální správy, důležitým nástrojem prevence konfliktů a jejich řešení, boje proti beztrestnosti, organizovanému zločinu, terorismu a korupci v národním i mezinárodním měřítku. Demokracie prospívá mezinárodní spolupráci při dosahování těchto cílů.

    Při vyjmenovávání praktických důvodů není možné opomenout ani budování dobrého jména České republiky v zahraničí jakožto „vyspělé, zodpovědné a solidární demokratické země” a zvyšování tak její mezinárodní prestiže. Svoji roli hraje tento druh politiky i v domácím prostředí, kde díky zapojovaní organizací občanské společnosti do plánování, přímé realizace i hodnocení přispívá k šíření povědomí o zahraniční politice státu a „uvědomování si společenského konsenzu o hlavních zásadách a principech zahraniční politiky“.


  • 5
    Ukázat pouze téma 5

    Jaká jsou možná úskalí podpory demokracie v zahraničí?


    Jako každá jiná činnost i podpora demokratických principů v zahraničí v sobě skrývá mnohá úskalí, která není možno přehlížet. Objevují se jak na straně příjemců pomoci, tak na straně jejích poskytovatelů. Podporovat činnost lidí mimo území vlastního státu znamená ocitat se dennodenně na tenké hranici oprávněnosti takového konání. Proto je správné tyto aktivity neustále vysvětlovat a obhajovat tak, aby byly vyvráceny veškeré pochybnosti, které tyto demokratizační snahy provázejí. Pojďme se podívat na výtky, jež činnost států nebo jednotlivých organizací provázejí.

    Demokratická změna by měla být zcela ponechána na místních.

    „Demokracii nelze importovat ani exportovat, ale lze ji podporovat,“ řekla bývalá kanadská premiérka a současná předsedkyně Světového hnutí pro demokracii Kim Cambellová. Nelze vytvářet poptávku po demokracii tam, kde není. Místní obhájci demokracie však až příliš často čelí nerovným podmínkám útisku, navíc v prostředí plném zvratů. Mezinárodní společenství, v to počítaje Českou republiku, má k dispozici velké množství nástrojů, jak podporovat místní demokratické iniciativy a zvětšovat tak jejich kapacity.

    Podpora lidských práv i demokracie vždy ustoupí do pozadí před ekonomickými zájmy.

    Toto je velmi silný argument, jenž má své zdůvodnění také v běžně fungujících demokraciích (např. co se korupce týče). Koneckonců jsme neustálými svědky toho, že u ekonomicky silných států jsou často jejich demokratické „nedostatky“ přehlíženy a že ekonomické argumenty na poli politiky vítězí nad ostatními.  Některé demokratické státy se například cíleně vyhýbají kritice porušování lidských práv v Číně, protože by to mohlo mít negativní důsledky pro jejich ekonomiku. Existují dvě možnosti: buď tento fakt přijmeme a smíříme se s ním, nebo se proti němu budeme vyhrazovat. Jak popsal Václav Havel ve svém eseji Moc bezmocných, za dob normalizace stačilo velice málo pro to, aby se komunistický režim cítil ohrožen. Platí to i dnes, čehož jsou důkazem diplomatické války ohledně zvaní kubánských disidentů na evropské ambasády v roce 2005 či reakce čínské vlády na udělení Nobelovy ceny míru čínskému disidentu Liou Siao-po. Posledně jmenovaný akt iniciovala Česká republika a je také jednou z události, které nepotvrzují obecné pravidlo dominance ekonomických požadavků. Tyto činy nejsou tak ojedinělé, jak by se na první pohled mohlo zdát, a je dobré si jich všímat.

    Šimon Pánek, ředitel společnosti Člověk v tísni, k tomu dodal:

    Pro Siao-pa je to strašně důležitý signál podpory, když si představíte, že je odsouzen na 11 let vězení. Je zřejmé, že Nobelův výbor rozhodl na základě principů a nikoli rozmáhajícího se politického a ekonomického pragmatismu.“

    V současné době je dále nutno brát v potaz zvyšující se váhu tzv. „image“ jednotlivých států. Důsledkem může být i to, že výměnou za hospodářskou pomoc či úlevy jsou tyto státy donuceny ke krokům pro ně nepopulárním, jako se to stalo například  letos na Kubě. Ve snaze získat ekonomickou pomoc v době krize a vybudovat si pověst státu bez politických vězňů tam režim Raoula Castra  propustil skupinu nejznámějších politických vězňů.

    Podpora demokracie jen zastírá mocenské zájmy

    Toto bylo a je částečně pravdou. Jako aktuální příklad může posloužit arabská demokratizační vlna, která neočekávaně svrhla zavedené autokratické a zkorumpované režimy a která znovu připomněla, že to byly právě Spojené státy, jež je dlouhodobě podporovaly výměnou za zaručení zachování amerického vlivu v této oblasti. Na druhou stranu nelze Spojeným státům odepřít diplomatické, finanční i vojenské nasazení při podpoře demokracie v dávné i nedávné minulosti a současnosti. Americké instituce jako Národní nadace pro demokracii podpořily a stále podporují tisíce místních demokratických iniciativ.

     

    Jakými způsoby Česká republika podporuje demokracii v zahraničí?

    Česká republika patří mezi velmi aktivní členy mezinárodního společenství v oblasti podpory lidských práv a demokracie v zahraničí. Má pro tuto oblast vyčleněnou zvláštní kapitolu v oblasti zahraničněpolitické koncepce, konkrétně v oblasti zahraniční rozvojové spolupráce, nazvanou transformační politika. Východiskem pro koncepci transformační politiky je přesvědčení o vzájemné provázanosti a podmíněnosti lidských práv a demokracie, dále historická zkušenost státu s nenásilným odporem proti totalitnímu režimu, procesem společenské transformace a přechodem k demokracii.

     

    Česká republika je činná v podporování demokracie v obou možných oblastech působnosti: multilaterální, jako je zapojení do činnosti Organizace spojených národů, Rady Evropy a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě i bilaterální, kde přímo spolupracuje s vybranými zeměmi. Pověst České republiky jako aktivního prosazovatele lidských práv a demokracie byla zohledněna letos v květnu při výběru nového člena Rady Organizace spojených států pro lidská práva. Česká republika tu obstála v konkurenci dvou dalších zemí z východoevropského regionu.

    Zde si můžete poslechnout, proč byla Česká republika vybrána, co konkrétně členství pro ni znamená a jaké jsou priority členství:

    Poslechněte si ukázku.

    zaostreno.mp3

     

    ZDROJ: Český rozhlas 6, Zaostřeno na Lidská práva, 10.6.2011

    Česká republika je ale především členem Evropské unie, a tak se podílí na utváření Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) tohoto největšího sponzora lidsko-právních a demokratizačních snah ve světě. Článek 21 Smlouvy o Evropské unii přímo říká, že jedním z cílů společné zahraniční a bezpečnostní politiky je „upevňovat a podporovat demokracii, právní stát, lidská práva a zásady mezinárodního práva.“ (Obecná ustanovení o vnější činnosti Unie, Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii, publikováno v Úředním věstníku Evropské unie, 30.3.2010) Základním rámcem pro působení České republiky v rámci SZBP jsou Závěry Rady o podpoře demokracie ve vnějších vztazích Evropské unie, přijaté v listopadu roku 2009. Tyto závěry kladou důraz na skutečnost, že demokracie nemůže být vnucena zvenčí a že je rozhodující pro ochranu lidských práv a udržitelný rozvoj. Přisuzují klíčovou roli občanské společnosti v procesu demokratizace a zároveň upozorňují, že podpora demokracie neznamená pouze zaměření na volby, ale na celý volební cyklus.

    Na bilaterální úrovni jsou vztahy s prioritními zeměmi řízeny tematickými prioritami, jež jsou stanovené v Koncepci transformační politiky ČR. Jsou jimi podpora občanské společnosti a obránců lidských práv, média a přístup k informacím, právní stát a řádná demokratická správa, volební procesy a rovnost a nediskriminace. Výběr partnerských zemí odráží především kulturní, geografickou, historickou nebo jinou blízkost ČR k dané zemi, což především znamená oblast východní Evropy a západního Balkánu. Aktuální teritoriální priority jsou řízeny soudobou situací v zahraniční politice ČR (více: Koncepce transformační politiky ČR).

    Česká republika je známá svou blízkou spoluprací státního sektoru a občanské společnosti.  V tomto smyslu uvedla například Janina Hřebíčková, ředitelka odboru pro lidská práva z MZV ČR:

    Jsme v tomto takovým malým vzorem pro ostatní státy, protože ne vždy vytváří ministerstvo zahraničních věcí takový prostor pro tříbení názorů jako u nás.“

    Působí zde řada organizací zaměřujících se na různé oblasti, především však na ty vymezené – tradičně i aktuálně - státní koncepcí. Je to samozřejmě dáno finančním rámcem, protože ministerstvo zahraničních věcí je významným sponzorem jejich aktivit. Byly to ovšem právě české organizace, které začaly po pádu komunismu spontánně působit v zemích východní Evropy a západního Balkánu a pomáhaly poté formovat zaměření české transformační spolupráce. I dnes přímo pracují v prioritních zemích nebo se zaměřují na šíření povědomí o této problematice mezi českou veřejností, případně se věnují oběma těmto činnostem. Organizacemi působícími v oblasti podpory demokratizace jsou tradičně společnosti Člověk v tísni, ADRA, Arcidiecézní charita Praha, Mezinárodní sdružení Občanské Bělorusko, Organizace pro pomoc uprchlíkům, ale také technologická agentura CzechInvent, Asociace pro mezinárodní otázky či Filmová a televizní fakulta FAMU a mnoho dalších. V roce 2008 vznikla nezávislá platforma DEMAS, ve které se sdružilo 11 českých nevládních organizací dlouhodobě se věnujících podpoře demokratizace, lidských práv a občanské společnosti v ČR i v zahraničí.

    Škála forem konkrétní spolupráce je široká. Sahá od finanční podpory utiskovaných politických vězňů a jejich rodin, vzdělávací kurzy pro novináře ze zemí s omezenou svobodou slova přes publikaci zkušeností komunistických zemí s jejich přechodem k demokracii až po organizování besed či festivalu dokumentárních filmů a udělování cen pro významné zastánce demokracie a lidských práv aj.


  • 6
    Ukázat pouze téma 6

    Závěrečný test lekce

    Pro ukončení této lekce a postup dále musíte vypracovat následující test.


  • 7
    Ukázat pouze téma 7

     

     

    Slovníček pojmů


  • 8
    Ukázat pouze téma 8
  • 9
    Ukázat pouze téma 9

    Modelové aktivity pro výuku


  • 10
    Ukázat pouze téma 10