Osnova témat

  •  
     

    Demokracie a náboženství

     

    V současné době jsme svědky vzrůstajícího zájmu o náboženství, které se začíná v euro-americkém kontextu spojovat s tématem ohrožování demokracie. Evropa se obává náboženství obecně, část americké náboženské veřejnosti se zase kriticky staví proti těm náboženstvím, které jsou ve společnosti minoritní či méně běžné. V Evropě se kritika obrací zejména vůči islámu, který je vnímán jako největší hrozba pro západní společnost. Události po 11. září 2001 zapříčinily, že se v posledním desetiletí v médiích často ztotožňuje obraz muslima s obrazem teroristy.


    Zaškrtněte správnou odpověď.

    DNB_01.swf

    Zaškrtněte svůj názor.

    DNB_02.swf

    V této lekci se zaměříme na následující otázky:

    • Může náboženství představovat hrozbu pro demokracii a svobodu jednotlivce? Nesnažíme se ochránit demokracii pomocí nedemokratických postupů?
    • Je náš strach skutečně strachem z ohrožení demokracie nebo je pouhým zástupným problémem pro strach z něčeho jiného?

    Náboženská svoboda

    Napište odpověď do textového pole.

    Nejprve se zamyslete nad tím, jaké konkrétní svobody poskytuje demokracie v souvislosti s náboženstvím, a napište do rámečku alespoň pět z nich:

     

    Náboženská svoboda patří k základním lidským právům a má dvě podoby. První je svoboda mít své vlastní přesvědčení a druhou je svoboda toto přesvědčení projevovat navenek. Listina základních lidských práv a svobod a Všeobecná deklarace lidských práv hovoří o svobodě praktikovat náboženství soukromě či veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováním obřadu.

    Evropská společnost a náboženství

    Evropská společnost se od 19. století vyvíjí směrem k sekularizaci. Poučena historií zastává názor, že náboženství by mělo být „odsunuto“ do privátní sféry člověka a nemělo by mít vliv na veřejné dění, politiku či školství. Nejvýraznějším příkladem může být Francie, která svůj postoj vyjádřila již v roce 1905, kdy došlo k odluce církví od státu. Jejím postojem se následně, ve větší či menší míře, inspiruje zbytek zemí v tomto kulturním okruhu. V některých zemích i nadále existují, alespoň formálně, státní církve (Velká Británie, Norsko, Dánsko, Finsko, Malta atp.).

    Většina evropských zemí prošla tzv. procesem privatizace náboženství. Má tak ve svých ústavách zakořeněn princip rovného přístupu ke všem náboženstvím, církvím a společnostem, pokud nenarušují jejich demokratické principy. Evropské země zaručují svobodu vyznání, která je definována Základní listinou práv a svobod a dále specifikována ústavami jednotlivých států. Ačkoli se zdá otázka postavení církví a náboženství právně vyřešena, praxe již tak přesvědčivá není, zejména při kontaktu s jinými než křesťanskými náboženstvími.

    V současné Evropě stále převládají hodnoty, které mají své kořeny v křesťanství. Na projevy hodnot, které vycházejí z jiných náboženských tradic, je stále nahlíženo s nedůvěrou jako na cizorodé a nekompatibilní s vyspělou západní demokracií. Nejčastěji se dnes můžeme setkat s negativním postojem vůči projevům těch hodnot, které vycházejí z islámu. Kritika se obrací jak na projevy islámské víry, tak na islám samotný. Tento postoj je z části vyvolaný i přetrvávající myšlenkou „zaostalosti“ muslimské kultury, která vyrůstá z etnocentrismu a kulturního imperialismu. Evropa své hodnoty a výdobytky považuje za univerzálně platné a vše, co se jim nepodobá, za nepřijatelné. Především v západní Evropě se v řadě případů kritika snáší i na náboženství samotné, a to především ze stran přesvědčených ateistů.

    Ateismus, tedy odmítání víry v existenci Boha, zahrnuje nejrůznější postoje, jako je např. agnosticismus, skepticismus či postoj nábožensky indiferentních lidí. Ateisté považují náboženství za zpátečnické a překonané anebo jej zcela odmítají. Svůj postoj považují za jediný slučitelný s moderní vyspělou společností. Současná situace v moderních vyspělých zemích, kde je však náboženství na svém vzestupu, tomuto hledisku však neodpovídá.  Ačkoli se postoj ateistů často považuje za nenáboženský, staví na stejném předpokladu, jako postoj náboženský. Ateisté „věří“, že náboženství je u svého konce a oni jsou ti, kteří mají „povinnost“ tuto víru šířit dál.

    Například humanističtí ateisté obviňují náboženství z toho, že neposkytuje člověku prostor pro jeho osobní rozvoj. Pokud chápeme demokracii jako absolutní svobodu jedince, může být z tohoto pohledu náboženství chápáno tak, že ji omezuje některými svými pravidly (například jídelní předpisy, časem modlitby, celibátem duchovních, zákazem předmanželského sexu, zákazem „nepřirozené“ antikoncepce, zákazem potratů, odporem proti homosexualitě apod.).

    Jedním z příkladů tradic, která může být vnímána v současné moderní společnosti jako nepatřičná až „barbarská“, je mužská obřízka.

    Poslechněte si ukázku.

    Bude%20v%20San%20Francisku.mp3

  • 1
    Ukázat pouze téma 1

    Zaškrtněte svůj názor.

    DNB_03.swf

    Náboženství v multikulturní společnosti

    Současná společnost, která je svědkem narůstající migrace obyvatel a s ní spojeným náboženským pluralismem, je také svědkem rozmanitých reakcí, především na viditelné projevy víry. Příkladem nám mohou být rozporuplné reakce na zahalování muslimských žen či výstavba mešit. Podobná situace nastává také při konfrontaci s náboženskými představami a projevy víry členů tzv. náboženských sekt či nových náboženských hnutí, jimž je v médiích vyčítáno „vymývání mozků“ a zneužívání náboženství k mocenským a ekonomickým cílům. Ať si vezmeme za příklad Francii, která zakázala nosit jakékoli náboženské symboly do veřejných škol, či českou iniciativu Islám v ČR nechceme a AntiMešita, o. s., vyvstává otázka, zda je západní společnost skutečně demokratická, tak jak deklaruje, či se její demokratické principy vztahují pouze na obyvatele evropského, judeo-křesťanského kulturního okruhu.


    Zahalování žen

    Nejdiskutovanější případ posledního desetiletí představuje zahalování muslimských žen.

    Podívejte se na následující video.

    Francie%20zahalovani.flv

    Jaký argument proti zákonu o zahalování uvádějí ženy, které tento zákon postihuje?

    Zaškrtněte svůj názor.

    DNB_04.swf

     

    Zákazy se již aplikují v řadě zemí v praxi, například ve Francii, Belgii a Turecku, různé typy omezení uzákonilo také Německo. Například ve Francii padaly v září roku 2011 za zahalování obličeje první pokuty. Byly uděleny ve výši 120 a 80 eur dvěma ženám, které se proti trestu odvolávají k Evropskému soudu za lidská práva.

    Ve Francii a v Turecku, kde není možné chodit do veřejných institucí a univerzit s šátkem, měl tento zákaz i takový důsledek, že například v Turecku studentky své šátky zakrývaly čepicemi nebo dokonce parukami. Ženy, které chtěly být zaměstnané ve státní správě, musely před příchodem na pracoviště šátky sundat. Tento zákon dosud vyvolává kontroverze a od roku 2008 se v Turecku diskutuje o jeho zrušení či alespoň částečném uvolnění. Důsledky takovýchto zákonů totiž často vedou k posílení sociální exkluze. Zejména v případech, kdy dívky, které chtěly vystudovat, aby si zlepšily svůj sociální status, školu v důsledku zákazu nošení náboženských symbolů opouštějí.

    Diskuze o náboženských symbolech se vede také v Polsku či na Slovensku. V těchto zemích vzbudil značnou nevoli požadavek Evropské unie na zrušení vyvěšování náboženských symbolů ve veřejných prostorách a ve školách.

    Podívejte se na následující video.

    Slovensko%3B%20Poslanci.flv


  • 2
    Ukázat pouze téma 2

    Zaškrtněte svůj názor.

    DNB_05.swf

    Křesťané versus muslimové

    Častým argumentem proti islámským projevům víry je, že islám do křesťanské kultury nepatří, protože jako „náboženství války“ není slučitelné s demokracií a jeho podstata odporuje svobodě jednotlivce. Dalším argumentem je obava ze zavedení práva šaríca a z údajné muslimské touhy ovládnout celý svět. V  případě výstavby islámských modliteben je argumentem jejich odpůrců to, že by nezapadly do českého rázu krajiny, a navíc vnímají mešity jako místa, kde se mohou sdružovat militantní islamisté. V nedávném rozhovoru se například politik Miloš Zeman vyjádřil tak, že umírněný muslim je contradiction in adjecto, stejně tak jako umírněný nacista. Miloš Zeman vnímá islám jako největšího nepřítele euroatlantické aliance:

    „Nový zákon je jako náboženství lásky a islám jako náboženství nenávisti.“ (Reflex, 4. srpna 2011)

    „Viděli jste útoky z 11. září 2001 a nadšení muslimů nad tímto útokem? Slyšeli jste o nějakých explicitních protestech muslimské komunity proti 11. září?“ (Tamtéž)

    Naprosto odlišný pohled na muslimy pak přináší dokumentární film Taqwacore: Zrod islámského punku od režiséra Omara Majeeda. Zaměřuje se v něm na dospívající muslimy žijící na Západě, kteří boří západní stereotypy a mýty o jednom jediném islámu a především o tom, že všichni muslimové jednají a smýšlejí stejně.

    „Islám – stejně tak jako všechna velká náboženství - mají svou tradicionalistickou, ortodoxní stránku………To je ale jen jedna z řady jeho interpretací, stejně jako je katolicismus jen jednou z interpretací křesťanství.“ (Respekt 29.srpen-4.září)

    „Vysvětluju, že tihle fundamentalisti s mým původem a mou kulturou mají pramálo společného, že nechci, aby mě někdo redukoval na jejich obraz.“ (Tamtéž)

    „Frustruje mě to. Jsem z extremistů stejně zhnusený jako vy a jako většina muslimů. Ale ptám se, proč s tím proboha musím být spojovaný.“ (Tamtéž)

    K názoru, že neexistuje vnitřně jednolitý a soudržný islám, stejně tak ani křesťanství či judaismus, se přiklání i významný sociolog náboženství Mark Juergensmeyer ve své knize Teror v mysli boží (CDK, 2007) či politolog Gilles Kepel v díle Boží pomsta (Atlantis, 1996).

    V souvislosti se soužitím muslimů a křesťanů jsou v poslední době často diskutovány tyto otázky:

    Měly by se muslimové vzdát svých tradic, pokud chtějí žít v evropské demokratické společnosti? Je „vytlačování“ náboženství do privátní sféry člověka řešením? Platí tedy tvrzení „neobtěžuj mě tím, co se děje za dveřmi tvého domu“? Znamená v demokratické společnosti svoboda jednotlivce to, že by každý měl být stejný a nevymykat se zažitým stereotypům?

    Zaškrtněte svůj názor.

    DNB_06.swf

     

    Zákaz mešit

    Mešita v Heidelbergu, Německo

    Mešita v Heidelbergu, Německo

    Je strach občanů ČR z islámu oprávněný, nebo plyne pouze ze strachu z něčeho nového? Historie nám může být nápomocná, když budeme pátrat po tom, v jakém postavení se nacházely náboženské menšiny na našem území. Ať již je to dlouhé období antijudaismu a následného antisemitismu či nevole vůči výstavbám evangelických kostelů, které mohly být stavěny bez věží až od 18. století. Dnes již jejich výstavba není problémem, restrikce jsou minulostí a vidíme, že se obě skupiny staly široce přijímanými. Například v 19. století byla výstavba evangelického kostela pro lázeňské hosty v Teplicích a pro malou komunitu místních evangelíků vítána jako obohacení. V případě mešit, které by sloužily cizincům a malé komunitě českých muslimů, je to však stále vnímáno jako problém.

    Islám a výstavba mešit procházejí jistými peripetiemi a jsou terčem kritiky jejich odpůrců.

    Žhavá debata probíhá například ve městě Hradec Králové, kde již místní komunitě kapacitně nedostačuje stávající modlitebna. V roce 2010 se zde vytvořilo, stejně jako před lety v Brně, občanské sdružení AntiMešita, jejímž cílem je: „zachování tradičních historicko-kulturních hodnot vzniklých v uplynulých stoletích na území České republiky“ (převzato z www.antimesita.eu ). Mimo jiné svou iniciativu zaštiťují tím, že je zaměřena proti „možnostem narušení demokracie a bezpečnosti v České republice“ (tamtéž). Na svých stránkách, kde je možné podepsat petici proti výstavbě mešity, hovoří o tom, že Islám je náboženství zaměřené navenek s cílem ovládnutí okolí a zajištění své moci a nadvlády. Většina muslimů a jejich zemí jsou nedemokratičtí. Příchozí část muslimů nebude umět s naší demokracií žít a dojde k rozporům. Mešita je pro muslimy symbolem života, názorů, činů.“ (převzato z www.antimesitahk.cz). Kromě reciprocity a financování mešit z arabských zemí je jeden z argumentů předsedy této iniciativy Valentina Kusáka proti mešitám i ekonomického rázu. Tím je argument, že ceny pozemků v okolí mešit by značně klesly. Muslimové a zastánci mešity však tvrdí, že tyto argumenty jsou scestné a že nelze srovnávat militantní muslimy s muslimy, kteří pouze chtějí místo, kde budou moci praktikovat svou víru.

    Zaškrtněte svůj názor.

    DNB_07.swf

    DNB_08.swf

    Napište odpověď do textového pole

    Pokud by došlo k zákazu výstavby mešity, jak by to podle vás korespondovalo s náboženskou svobodou, kterou Česká republika zajišťuje? Napište odpověď do rámečku:


  • 3
    Ukázat pouze téma 3

    Náboženství proti demokracii?

    Reálnou hrozbu plynoucí z náboženství představuje náboženský fanatismus. Je nutné si ho však neplést s fundamentalismem a extremismem. Pojem fundamentalismus je dnes spojován především s islámem a islámským fundamentalismem. Fundamentalismus ale vznikl v protestantském hnutí na půdě USA. Fundamentalisté byli původně ti křesťané, kteří zastávali názor, že text bible má být chápán v doslovném smyslu a má se stát jedinou normou pro postoje, jednání i myšlení. S těmito názory se můžeme setkat dodnes, v různých obměnách, v různých náboženstvích. Navíc v dnešní době není výjimkou nábožensky motivované násilí, a to nejen v rámci tradičních náboženství, ale i v souvislosti s novými náboženskými hnutími. Mezi takové nábožensky motivované násilí nepochybně patří i hromadné sebevraždy členů různých hnutí (nejznámějším příkladem je hromadná sebevražda členů hnutí Svatyně lidu roku 1978).

    Může být islám v souladu se západními hodnotami?

     

     

    Mimokřesťanská náboženství na Západě často procházejí jistou transformací, v jejímž důsledku získávají svou novou specifickou podobu. V případě buddhismu je to například angažovaný buddhismus či fenomén JUBU, spojení judaismu a buddhismu. Jako příklad toho, jakým způsobem může být islám kompatibilní se západní společností, můžeme uvést tzv. „euroislám“, na jehož existenci upozornil německý muslim Basam Tibi již v roce 1992. Jedná se o nový výraz islámu, který se vytvořil právě v evropských zemích. Má mnoho podob, ale v jeho základu stojí to, že uznává odluku církve a státu, je liberální a distancuje se od fundamentalistického islámu. Jednou z jeho odnoží je například saudskoarabský wahábismus.

    Za dobrý příklad je udáván „euroislám“ v Bosně, na jehož vzniku se významně podílel muslimský teolog Husajn Djozo a Smail Balič.

    Napište odpověď do textového pole.

    Jakých konkrétních praktik, které jsou spojovány s islámem, by se měli muslimové v Evropě podle Vás vzdát, aby ho Evropané přijali? Napište odpověď do rámečku:

     

    Demokracie mimo Evropu

    Pro srovnání se podívejme na „výspu demokracie“ na Blízkém východě. Za ní je považován Stát Izrael, ačkoli jde spíše o demokracii „sui generis“.

    Stát Izrael má jako demokratický stát zakotvenou svobodu vyznání, ale v případech, kdy chce jedinec vykonávat náboženské předpisy jiného než ortodoxního směru judaismu, nebo v záležitostech sňatků, rozvodů, pohřbů či rituální čistoty potravin, je již situace podstatně komplikovanější. V těchto oblastech totiž zcela vládne ortodoxní halacha. Zákazy se například týkají chovu vepřů, v Izraeli také není možné, aby sekulární páry uzavřely civilní sňatek, není možný sňatek mezi příslušníky odlišných náboženství, žena se může s mužem rozvést až po jeho svolení a osvojení dítěte je omezeno na dítě stejného vyznání. V případě pohřbů existuje velmi málo míst, kde mohou být pohřbeni neortodoxní Židé, či židé, co se nenarodili z židovské matky.

    Evropa a náboženské symboly

    S diskriminací lidí jiného vyznání či bez vyznání se můžeme setkat i geograficky blíže. Například v Polsku, kde je oficiálně přes devadesát procent katolíků (většina z nich nepraktikujících) ústava svým způsobem ateisty znevýhodňuje. Pawel Borecki z varšavské univerzity odhaduje, že v Polsku žijí alespoň tři miliony ateistů.„Ústava je pro ně výhodná jen v preambuli. V dalších článcích nezaručuje lidem bez vyznání stejná práva jako členům církví," míní. „Stát finančně podporuje náboženské obce, ale jiné spolky se netěší takovému zvýhodnění. Ústava a zákon o osvětě zaručují ve školách pouze výuku náboženství, o jiném světonázoru mlčí." Jinou kontroverzí může být i případ, kdy polský Ústavní soud rozhodl, aby byla známka z náboženství započítávána do výsledného průměru, ačkoli se jedná o nepovinný předmět.

    Zaškrtněte jednu z možností a svou odpověď zdůvodněte.

    DNB_09.swf

    Náboženskými důvody je motivován i zákaz potratů, který není přípustný, pokud se matka nenachází v přímém ohrožení života. Strach z postihu však často vede k tomu, že ani v těchto případech lékaři mnohdy patřičné osvědčení raději nevydávají.

     

    Svoboda slova a kritika náboženství

    V naší lekci nemůžeme opomenout ani téma kritiky náboženství z hlediska svobody slova a projevu. Tato problematika začala být aktuální po nepokojích, které vyvolaly karikatury proroka Muhammada a v nedávné době i výroky nizozemského politika Geerta Wilderse, který přirovnal islám k nacismu a byl obviněn z toho, že svými výroky vyvolával nenávist vůči muslimům. Geert Wilders se za své výroky dostal před soud, ale vzhledem k tomu, že mu byla prokázána kritika islámu jako ideologie, nikoli samotných muslimů, byl zproštěn viny. Dnes je často jakákoli kritika islámu nazývána „islamofobií“.

    „Označovat kritiku toho kterého náboženství, té které doktríny, té které ideologie za chorobu, připomíná praxi sovětských úřadů, které posílaly disidenty do blázinců: přiznaná nevíra v dogma, byla ztotožněna s psychiatrickým problémem.“

    (P. Ouředník, Respekt 18. duben - 1. květen 2011)

    Proti používání pojmu „islamofobie“ i když z jiných důvodů, se staví i český psychiatr Prokop Remeš, který v tomto slově spíše vnímá ideologii, nikoli vědecký popis skutečnosti, jako v případě jiných fobií.

    Závěr

    Řešení otázky, zda je boj proti různým formám náboženství slučitelný s demokracií, není pouze teoreticky ale i prakticky velice složité. Je závislé na přispění jak nenáboženské, tak náboženské části veřejnosti. Stejně tak jako na kooperaci státu, institucí a jednotlivců.

    Jak může přispět stát a společnost?

    V tématu demokracie a náboženství nelze na závěr předložit konečné odpovědi. To, že se budeme setkávat s příchodem lidí z jiného, než z křesťanského kulturního okruhu, je nevyhnutelným faktem. Cesty v integraci cizinců, kterými se vydala Francie či Německo, se ukázaly jako nevyhovující. Česká republika zatím systémový model řešení problematiky přistěhovalců nemá. Navíc muslimové, ke kterým se váže nejvíce současných debat, již v Evropě žijí po několik generací a cítí se být v Evropě doma. Jejich zatlačování do kouta jistě nemá a nebude mít ten správný efekt. Obecný návrh, jak se vyhnout negativním postojům vůči muslimům, prozatím přinesl neoficiální dokument Evropské komise proti rasismu a intoleranci (ECRI) č. 5 (více: ECRI 5), který staví vstřícný postoj k muslimům na společném kulturním dědictví. Řešení pravděpodobně nespočívá v tom, co těmto lidem povolíme či zakážeme, ale v tom, abychom se s nimi na základě demokratických principů naučili žít. Snahy však měly být jednoznačně na obou stranách takové, aby přispěly k akulturaci. Možná by zatím mohlo platit to, že demokracie se nebude brát pouze jako forma vlády, kterou se snažíme ze všech sil bránit, ale jako žitý princip, způsob života.

    Jak zmiňuje Omar Majeed, muslim v západní společnosti žije „dvojím životem“:

    Ten rozpor či dvojnost vnímám ve chvíli, kdy v rodině nebo v okolí pořád někdo zpochybňuje věci, které miluju. Doma je to punk, venku se mě zase pořád někdo ptá, co říkám na fundamentalisty... Ve svém dokumentu poukazuje na to, jakým způsobem se s tím vyrovnává mladá generace muslimů. Jsi muslim, žiješ v západní společnosti, tak se kvůli tomu neciť provinile. Je fajn jít do mešity, modlit se a je taky fajn pařit s přáteli.“

    (Respekt, 29. srpna - 4. září)


  • 4
    Ukázat pouze téma 4

    Jak mohou přispět jednotlivci z řad věřících?

    Pokud bychom se snažili nalézt odpověď na otázku, jak může náboženství přispět demokracii, setkáme se pravděpodobně s překážkou, která vyplyne ze samotné podstaty (monoteistických) náboženství. A to je nárok na výlučnou Pravdu. Někteří z představitelů světových náboženství se snaží najít schůdnou cestu prostřednictvím dialogu mezi náboženstvími.

    První pokusy o mezináboženský dialog se objevily na konci 19. století a v průběhu století dvacátého došlo k širokému etablování ekumenického hnutí. Z řad křesťanských můžeme jmenovat švýcarského teologa Hanse Künga, autora koncepce světového étosu. Je toho názoru, že nemůže existovat světový mír bez míru mezi náboženstvími. Proto přišel s myšlenkou dialogu abrahámovských náboženství, který staví porozumění na společném základě všech tradic. Tato teorie je však často kritizována z řad věřících jako příliš bagatelizující rozdíly ve všech třech náboženstvích. Z toho plyne, že dialog na úrovni doktrín není příliš uspokojivý. Proto se odborníci přiklánějí k možnostem využití sdílené identity, interspirituality nebo praktického dialogu v podobě společných meditací a modliteb. V takovéto praxi vidí příznivci dialogu možnou cestu. Ta se však týká především jednotlivců, protože ne každé náboženství má oficiálního představitele jako například katolická církev. Zde se do mezináboženského dialogu a napravení vztahů mezi křesťany a muslimy nejvíce zapojil Jan Pavel II., který jako první papež v historii navštívil mešitu. Prvenství mu také patří v tom, že symbolicky uznal islám políbením darovaného koránu. Také pořádal společné modlitby s protestanty a pravoslavnými, stejně tak jako meditační setkání s buddhisty či šivaisty. Současný papež Benedikt VI. se o dialog snaží také, ovšem za předpokladu, že budou v islámských zemích dodržována práva křesťanů a budou potlačováni radikální islamisté.


  • 5
    Ukázat pouze téma 5

    Závěrečný test lekce

    Pro ukončení této lekce a postup dále musíte vypracovat následující test.


  • 6
    Ukázat pouze téma 6

     

     

    Slovníček pojmů


  • 7
    Ukázat pouze téma 7

    Modelové aktivity pro výuku


  • 8
    Ukázat pouze téma 8
  • 9
    Ukázat pouze téma 9
  • 10
    Ukázat pouze téma 10