Osnova témat

  •  
     

    Demokracie a sociální vyloučení

     

    Než začnete studovat tuto lekci, podívejte se na následující video. Seznamuje nás se situací v jedné ze sociálně vyloučených lokalit, čtvrtí Předlice v Ústí nad Labem.

    Podívejte se na následující video.

    Kosmopolis.flv

    Po zhlédnutí ukázky si zkuste odpovědět na následující otázky, které jsou zároveň i hlavními otázkami této lekce:

    • Mají sociálně vyloučení lidé v kontextu demokratické občanské společnosti stejné příležitosti a možnosti jako ostatní?
    • Je možné a žádoucí odstranit z demokratické společnosti  diskriminační jednání?
    • Jsou si lidé v občanské společnosti opravdu rovni?
    • Má se demokratická společnost postarat o lidi v sociální nepřízni?

     

    Nárůst sociální nerovnosti v české společnosti

    Současná demokratická společnost založená na kapitalistickém způsobu ekonomické produkce je přes všechny nezpochybnitelné výhody spojena s řadou negativních jevů, které jsou jí vlastní a mezi které patří zejména zvyšující se sociální nerovnost mezi občany. Ta se vyznačuje tím, že ačkoli jsou si všichni občané formálně rovni před zákonem - vyjma některých státních činitelů či příslušníků ozbrojených sil apod. - ne všichni už mají stejné možnosti a prostředky k realizaci životních příležitostí, jež jsou v dané dominantní kultuře chápané jako hodnotné a na něž bychom měli aspirovat.

    Jak například prokazují sociologické výzkumy, děti vyrůstající v chudších rodinách mají menší šance vystudovat vysokou školu než děti vyrůstající v rodinách bohatých, a to i přesto, že se v České republice doposud neplatí školné. Dochází-li ve společnosti k systematickému znevýhodňování ve smyslu uzavírání životních příležitostí určitým jedincům či skupinám jedinců, kteří se tak ocitají na pomyslném i skutečném okraji společnosti, hovoří se o sociálním vyloučení.

     

    Sociální vyloučení a rovnost příležitostí

    Dříve než se podrobněji budeme věnovat tomu, co sociální vyloučení přesně znamená a jaké jsou příčiny, projevy a konkrétní důsledky tohoto negativního společenského jevu, poslechněte si, co na otázku rovných příležitostí a sociálního vyloučení říká Martin Šimáček, ředitel Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách.

    Poslechněte si ukázku.

    rozhovor1.mp3


    Martin Simacek

    Martin Šimáček


    Zaškrtněte správnou odpověď.

    SV_01.swf

    SV_02.swf

    SV_03.swf

  • 1
    Ukázat pouze téma 1

    Zrod konceptu sociálního vyloučení

    Ačkoli je dnes termín sociální vyloučení, někdy též cizím slovem sociální exkluze, běžnou součástí slovníku sociálních vědců, politiků, pracovníků státní správy a samosprávy, jedná se o pojem relativně nový. Do českého prostředí byl zaveden v souvislosti se vstupem naší země do Evropské unie. V tzv. „starých“ členských zemích EU se tento pojem začal objevovat zhruba od konce 60. let minulého století. Sociální vědci začali v důsledku přeměny podoby západní společnosti, za níž stála kulturní revoluce a ekonomická krize střídající dlouhodobý a prudký poválečný růst, zjišťovat, že jim chybí termín, pomocí kterého by mohli označit, popsat a pochopit dlouhodobé postavení některých lidí na okraji tehdejší společnosti. Třebaže základním (nikoli výlučným) rysem těchto osob byla jejich chudoba, jevil se odborníkům tento tradičný analytický koncept jako nepřesný a nedostačující, zkrátka neužitečný. Začali si totiž uvědomovat, že samotná chudoba odkazuje převážně k materiálnímu nedostatku a opomíjí příčiny tohoto nedostatku, stejně tak jako další jevy, které u lidí žijících na okraji moderní společnosti byly pozorovány. Zároveň došlo k rapidnímu zvýšení životní úrovně obyvatel Evropy a USA a chudoba se stávala čím dál tím relativnějším pojmem, obzvláště v porovnání se zeměmi tzv. „třetího světa“.

     

    Pojem sociální vyloučení

    Poprvé se pojem sociálního vyloučení objevil v systematické podobě ve Francii, kde se jím označovaly osoby, které se dostaly mimo systém sociálního zabezpečení. Již v roce 1976 stanovila Rada Evropy první oficiální definici sociálního vyloučení, stále ještě vycházející z konceptu chudoby:

    „Za chudé jsou považováni jednotlivci a celé rodiny, jejichž zdroje jsou natolik slabé, že tito lidé jsou vyloučeni ze způsobu života, zvyklostí a aktivit, jež jsou považovány za normální ve světě, v němž žiji“.

    Postupně získával pojem na oblíbenosti i v ostatních zemích Evropy. Především ve Velké Británii, kde jeho popularita vyvrcholila vítězstvím Labour Party pod vedení Tony Blaira ve volbách do parlamentu v roce 1997, přičemž boj proti sociálnímu vyloučení byl jedním z hlavních volebních témat této strany. Zároveň s tím se postupně rozšiřoval i samotný význam sociálního vyloučení a dnes nezahrnuje pouze neschopnost dosáhnout na systém sociálního zabezpečení či přímé důsledky materiální deprivace, ale označuje a vysvětluje řadu dalších jevů. Podle některých kritiků se však díky politizaci a rozšíření významu stal tento pojem příliš vágním.

    Samotný termín sociální vyloučení je natolik doslovný, že i člověk, který se s ním nikdy nesetkal, dokáže vytušit, co může zhruba znamenat. Pokud však chceme opravdu porozumět různým aspektům života sociálně vyloučených lidí, s intuitivním pochopením nemůžeme vystačit. Proto je potřeba termín lépe popsat a vysvětlit. Pro naše účely bychom mohli použít následující pracovní definici:

    Sociálním vyloučením rozumíme proces, kdy jsou jednotlivci či celé skupiny osob vytěsňovány na okraj společnosti a je jim omezován nebo zcela zamezen přístup ke zdrojům a příležitostem, které jsou dostupné ostatním členům společnosti.  Mezi tyto zdroje a příležitosti patří především zaměstnání, bydlení, sociální a zdravotní péče, vzdělání či politická participace.


     

    Stejně jako každá jiná definice i ta výše uvedená v nás nutně vyvolává další otázky, spíše než aby nám nabízela definitivní odpověď: Jak vypadá proces vytěsňování či vylučování na okraj společnosti? Jaké jsou jeho příčiny?  Kdo jsou ti jednotlivci či skupiny a proč jsou vylučováni? Jak se konkrétně projevuje omezený přístup ke zdrojům? Jaké jsou důsledky procesu vylučování? K pochopení všech souvislostí sociálního vyloučení, vzájemné provázanosti jednotlivých aspektů i vzájemného posilování začarovaného kruhu tohoto sociálního fenoménu nám poslouží následující schéma, jež si podrobněji následně popíšeme a které je osou této lekce:

    1. Vnější příčiny sociálního vyloučení

    Vnější příčiny sociálního vyloučení jsou takové jevy, které jsou mimo dosah a kontrolu vyloučených osob. Jinými slovy řečeno, jedná se o strukturní příčiny nacházející se mimo vliv individuálního jednání člověka (odborně též aktéra, ve smyslu jednající osoby), neboť jsou dány širšími společenskými (makrosociálními) souvislostmi nebo vyplývají z jednání a rozhodování aktérů, kteří se nacházejí vně sociálního vyloučení, ale kteří mají tu moc situaci vyloučených lidí ovlivňovat. Z hlediska vnějších příčin je to především stát a jeho dílčí legislativní a exekutivní složky, jež mají možnost vnější příčiny a dopady sociálního vyloučení zmírňovat či naopak vyvolávat.


     

    Mezi takové vnější příčiny například patří:

    • situace na trhu práce - počet volných pracovních míst a struktura pracovního trhu;
    • bytová politika místní samosprávy;
    • sociální politika státu;
    • systém vzdělávání a jeho inkluzivita;
    • obecně diskriminace v různých sférách života.

  • 2
    Ukázat pouze téma 2

    O vnějších příčinách sociálního vyloučení hovoří i ředitel Agentury pro sociální začleňování Martin Šimáček. V následující ukázce se zamýšlí nad častým propojováním a zaměňováním etnických kategorií se sociálními.

    Poslechněte si ukázku.

    Vnejsi%20priciny.mp3

     

    Zaškrtněte správnou odpověď.

    SV_04.swf

     

    Sociální vyloučení a diskriminace

    S vnějšími příčinami sociálního vyloučení je zpravidla spojena i diskriminace. Tou je rozuměna skutečnost, kdy je s člověkem či se skupinou osob zacházeno nerovně a nespravedlivě na základě jeho/jejich sociální nebo kulturní odlišnosti (etnicita, kultura, náboženství, sociální status apod.) či na základě odlišnosti fyzické, resp. biologické (barva pleti, pohlaví, věk apod.). Zpravidla se rozlišuje mezi diskriminací přímou a nepřímou. Přímá diskriminace zahrnuje např. situaci, kdy majitel restauračního zařízení odmítne obsloužit Romy z důvodů jejich etnicity nebo když realitní kancelář uvede v inzerátu, že pronájem nemovitosti není určený „pro cizí národnosti“. Jinými slovy se jedná o situaci, kdy k nerovnému zacházení dochází na základě jednání zaměřeného explicitně vůči konkrétnímu jedinci či skupině jedinců. Naopak nepřímá diskriminace je důsledkem zdánlivě neutrálního jednání, které je ovšem ve svém kontextu a důsledku diskriminační. Příkladem mohou být pravidla přidělovaní obecních bytů. Ty mnohdy znevýhodňují občany pobírající sociální dávky, nezaměstnané, vícečetné rodiny apod., tedy formulují negativní kritéria, která jsou průvodními znaky chudoby a sociálního vyloučení a jako taková se často vyskytují u Romů (více: Doporučení ochránce k naplňování práva na rovné zacházení s žadateli o pronájem obecního bytu).

    Martin Šimáček v následující ukázce odpovídá na otázku, zda se domnívá, že stát garantuje všem svým občanům rovné příležitosti:

    Poslechněte si ukázku.

    Diskriminace.mp3


    Jak se bránit diskriminaci

    Diskriminace je v České republice, stejně tak jako v ostatních členských zemích EU, nezákonná, protože odporuje základním principům demokratické společnosti, která by měla nabízet elementární rovnost příležitostí. Její odstranění je však náročný, ne-li nekonečný proces, zejména proto, že je velmi těžko prokazatelná. Ochrana občanů před diskriminací v České republice spadá od roku 2008 v souvislosti s přijetím tzv. antidiskriminačního zákona (zákon 198/2009 Sb.) plně do kompetence Veřejného ochránce práv, na kterého je možné se obracet i s individuálními podněty ze všech sfér života. Jedná-li se o diskriminaci v oblasti spotřebních vztahů, spadá tato problematika rovněž do kompetence České obchodní inspekce. Ohledně diskriminace v zaměstnání ze strany zaměstnavatele je možné obracet se se stížnostmi na Státní úřad inspekce práce, resp. jednotlivé oblastní inspektoráty. Diskriminace ve vzdělávání spadá do kompetence České školní inspekce.


    2. Vnitřní příčiny sociálního vyloučení

    Vnitřní příčiny sociálního vyloučení jsou takové jevy, které jsou důsledkem konkrétního jednání lidí, jichž se sociální exkluze týká. Ti mohou svým jednáním vlastní situaci přímo způsobovat, anebo posilovat její stávající existenci. Třebaže se jedná o příčiny individuální, jsou povětšinou důsledkem příčin vnějších. Nicméně o tom, zda a do jaké míry, neexistuje mezi odbornou veřejností jednotný názor. Do značné míry se názory na tuto problematiku liší dle politických preferencí. Levicově smýšlející lidé kladou větší důraz na vnější (strukturní) podmínky a zastávají názor, že lidé se sice sami chovávají tak, že mohou své sociální vyloučení či chudobu posilovat či způsobovat, ale je tomu tak proto, že je k tomu nutí vnější okolnosti. Oproti tomu pravicově orientovaní lidé zdůrazňují individuální volbu a tvrdí (zjednodušeně řečeno), že sociálně vyloučení a chudí lidé si za své postavení mohou sami a je důsledkem jejich chování. Proto levicové strany mají v programu posilování role sociálního státu, kdežto pravicové jeho oslabování.

    Ponecháme-li uvedené názorové rozdíly stranou, můžeme i bez nich konstatovat, že mezi vnitřní příčiny může například patřit:

    • ztráta pracovních návyků v důsledku dlouhodobé nezaměstnanosti;
    • neschopnost hospodařit s penězi a dostát svým finančním závazkům;
    • orientace na okamžité uspokojení potřeb vyplývající z dlouhodobé deprivace;
    • apatie a ztráta motivace k řešení problémů;
    • ztráta vzdělanostních aspirací.

     

    3. Mechanismy sociálního vyloučení

    Vnější a vnitřní příčiny sociálního vyloučení působí prostřednictvím různých mechanismů, které se projevují v rozličných dimenzích života. Zpravidla jsou analyticky rozlišovány následující dimenze, v nichž sociální vyloučení může působit:


    A. prostorové vyloučení
    B. ekonomické vyloučení
    C. kulturní vyloučení
    D. sociální vyloučení v užším smyslu
    E. symbolické vyloučení

    A. Prostorové vyloučení

    Prostorové vyloučení, alternativně též prostorová segregace, je nejzřetelnějším projevem sociální exkluze. Sociálně vyloučené osoby obvykle žijí v lokalitách, které se vyznačují nízkou kvalitou bydlení, izolovaností, absencí občanské vybavenosti, špatnou obslužností veřejnou dopravou apod. Tyto tzv. „sociálně vyloučené lokality“ mohou mít podobu městské čtvrti (např. Předlice v Ústí nad Labem), ulice či její části (např. Jateční a Duchcovská ulice v Plzni) nebo jen jednoho či více objektů (např. bývalý masokombinát u Kladna). Někdy jsou obdobně segregované lokality odborníky nepřesně označovány jako ghetta či etnické enklávy. Místní samosprávy je označují jako „objekty pro nepřizpůsobivé občany“, „byty pro neplatiče“ nebo „holobyty“. Média a veřejnost mluví o „domech hrůzy“, „Bronxu“, „Mexiku“ apod.

    Ve většině případů se v těchto lokalitách lidé ocitají nedobrovolně, a to v důsledku zamýšleného či nezamýšleného jednání místní samosprávy, v důsledku ostatních faktorů sociálního vyloučení (zejména v důsledku vyloučení ekonomického) a velmi často též na základě diskriminace. Ve výše zmiňované Plzni byly například v minulosti byty v sociálně vyloučených lokalitách přidělovány žadatelům o byt s „typicky romským“ příjmením, bez ohledu na stav pořadníku žadatelů o byt. Stejně tak do areálu bývalého masokombinátu u Kladna pro „neplatiče“ byli přestěhováni i Romové, které žádné dluhy na nájemném a službách neměli.

    Samozřejmě se v sociálně vyloučených lokalitách ocitají lidé často i v důsledku neplacení nájemného, jak je s oblibou zdůrazňováno veřejností a médii. Tedy zdánlivě na základě individuální, vnitřní příčiny, kterou je ovšem třeba nahlížet v celkovém kontextu působení sociálního vyloučení. Je nutné upozornit na to, že život ve vyloučené lokalitě přináší vyšší ekonomickou zátěž pro samotné obyvatele, ale ve svých důsledcích i pro místní samosprávu a statní správu. Existence vyloučených je dražší pro všechny, kdo se na jejím vzniku a „provozu“ podílejí. Zároveň zde dochází ke koncentraci vnějších i vnitřních příčin sociálního vyloučení, jejímž následkem je  posilování a reprodukce vyloučení jednotlivých osob.

    Ačkoli z důvodů nedostupnosti potřebných dat a jednotné definice „sociálně vyloučené lokality“ neexistují přesné a spolehlivé údaje o tom, kolik takových lokalit v České republice je, určitým vodítkem nám může být Mapa sociálně vyloučených sociální vyloučením ohrožených romských lokalit v České Republice z roku 2006 (viz níže: odkazy).

    B. Ekonomické vyloučení

    Ekonomické vyloučení se projevuje dlouhodobou nezaměstnaností, uzavřením přístupu na trh práce, chudobou a následnou ztrátou životních šancí. Za jednu z hlavních (vnějších) příčin ekonomického vyloučení je samozřejmě považován nedostatek volných pracovních míst na trhu práce. V důsledku přesunu důrazu ekonomiky na terciární sféru, tj. do oblasti služeb, jsou nejohroženější skupinou méně kvalifikovaní uchazeči. Na  situaci ekonomického vyloučení, jež znamená ztížený nebo omezený přístup k finančním zdrojům a na trh práce, se nutně lidé určitým způsobem adaptují. Touto adaptací může být například orientace na černý trh práce, kam jsou podnikatelskými subjekty, které tak nezákonně snižují vlastní náklady, přesouvány některé typy profesí, zejména v oblasti stavebnictví. V horším případě může docházet i k orientaci na sféru černé ekonomiky či vytváření závislosti na sociálních dávkách v důsledku dlouhodobé nezaměstnanosti. Uzavření přístupu na trh práce přitom nemusí být jen důsledek diskriminace či nedostatku pracovních nabídek (vnější příčiny sociálního vyloučení), ale též ztráty pracovních návyků či vysoké zadlužeností (vnitřní příčiny).

    Právě zadluženost, lépe řečeno předluženost je považována v současnosti za jednu z hlavních příčin, ale i důsledek sociálního vyloučení, který znesnadňuje, případně znemožňuje inkluzi. Méně majetné skupiny obyvatel jsou konzumní společností vybízeni k spotřebě, na niž nemají dostatek financí. Situaci řeší půjčkami od bankovních, ale zejména nebankovních společností, čímž se dostávají do dluhové pasti. V důsledku tak přicházejí např. o bydlení, nevyplácí se jim legálně pracovat, neboť v důsledku exekucí by o většinu mzdy stejně přišli apod. Nemalým problém jsou rovněž dluhy na pokutách za jízdu na černo v MHD, kdy z nezaplacených několika málo stovek korun se během relativně krátké doby může stát několik tisíc. Tento problém je v prostředí sociálního vyloučení alarmující zejména ve vztahu k dětem, které si často s nabytou plnoletostí přinášejí do života i dluhy ve výši několik desítek či dokonce stovek tisíc korun (více: Příběh černého pasažéra).


  • 3
    Ukázat pouze téma 3

    O problematice předlužení v důsledku půjček vypráví dokument Šitkredit režiséra Martina Řezníčka natočený ve spolupráci s Člověkem v tísni. Podívejte se na následující krátkou ukázku z tohoto dokumentu.

    Podívejte se na následující video.

    SITKREDIT.flv

    Zaškrtněte správnou odpověď.

    SV_05.swf

    C. Kulturní vyloučení

    Kulturním vyloučením je zpravidla míněn omezený přístup ke vzdělání a dovednostem, které jsou většinovou společností uznávány a ceněny. Odborně se hovoří o vyloučení ze sdílení kulturního kapitálu společnosti. Omezení přístupu ke vzdělání můžeme opět nahlížet jako důsledek kombinace vnějších a vnitřních příčin. Vnitřní příčinou je zde například nízké vzdělání rodičů, kteří nechápou souvislost mezi vzděláním a životním úspěchem a své děti dostatečně nemotivují ke školní docházce a úspěšnosti.  Vnější příčinou může být tendence umisťovat děti z romských rodin do praktických škol (dříve zvláštní školy), kde získávají méně kvalitní vzdělání než zbytek jejich vrstevníků. Taková praxe je v České republice bohužel stále běžná (více:  Není Honzík jako Honzík).

    Za diskriminaci romských dětí v oblasti vzdělávání je Česká republika trvale kritizována. V roce 2007 vynesl v této souvislosti Evropský soud pro lidská práva přelomový rozsudek: rozhodl ve prospěch skupiny osmnácti stěžovatelů, kteří namítali, že byli diskriminováni při přístupu ke vzdělání z důvodů své rasy a etnicity (více: Rozsudek Evropského sudu pro lidská práva). I přes povinnost nápravy, kterou je na základě rozsudku v dané věci Česká republika vázána vykonat, neziskové organizace upozorňují, že romské děti jsou nadále ve vzdělávání diskriminované (více: Inkluzivní vzdělávání).

    Podívejte se na následující video.

    stat_neumi_zajistit.flv

    Zaškrtněte správnou odpověď.

    SV_06.swf

    D. Sociální vyloučení (v užším smyslu)

    Sociálním vyloučením v užším smyslu se rozumí fakt, že společenské styky vyloučených lidí se omezují na kontakty s lidmi, kteří se nacházejí ve stejném postavení jako oni, a i počet těchto kontaktů je zpravidla nižší než počet kontaktů průměrného jedince z většinové společnosti. Obdobně jako v případě kulturního vyloučení hovoří odborníci o vyloučení ze sdílení sociálního kapitálu společnosti. Sociální kapitál můžeme chápat jako soubor známostí a styků, kterými jedinec disponuje a které mu při řešení životních situací mohou být užitečné. Jinak řečeno, jedná se o strukturu příležitostí, které se jedinci nabízejí. Sociální kapitál je důležitý například při hledání zaměstnání. Jak ukazují sociologické studie, lidé zaměstnání získávají převážně díky svým známým z jiných sociálních kruhů. Právě tyto „slabé“ sociální vazby v prostředí sociálního vyloučení absentují. Naopak zde dochází často k posilování „silných“ vazeb příbuzenského charakteru, neboť je to instituce rodiny a nikoli instituce majoritní společnosti, jež poskytuje solidaritu a pomoc.

    E. Symbolické vyloučení

    Sociální vyloučení a jeho jednotlivé dimenze se promítají v rovině významů, charakteristik a stereotypů, které jsou vyloučeným osobám přisuzovány většinovou populací. Tito lidé jsou paušálně označováni jako „neplatiči“, „nepřizpůsobiví občané“ a mnohdy ještě hůře bez ohledu na jejich individuální vlastnosti. Ačkoli tato označení ve skutečnosti nemusí být pravdivá, ba v případě termínu „nepřizpůsobiví“ přímo kontradiktorická, ve svých důsledcích se pravdivými stávají, neboť je s těmito lidmi jako s „neplatiči“ či „nepřizpůsobivými“ i reálně zacházeno. Symbolickým vyloučením rozumíme také stigmatizaci na základě sociálního statusu jedince (nezaměstnanost, bydliště atp.) či etnicity, jejímž průvodním jevem je zpravidla zmiňovaná diskriminace a nerovnost příležitostí v různých oblastech života. Extrémním projevem symbolického vyloučení je xenofobie a rasismus, který členové majoritní společnosti uplatňují zejména vůči Romům, kdy zaměňují sociální příčiny jejich postavení za individuální či dokonce biologické.

    Symbolické vyloučení je možné zjišťovat například na základě sociální distance, kterou majorita zastává vůči jiným etnickým/národnostním či náboženským skupinám. V České republice se sociální distance pravidelně zjišťuje prostřednictvím otázky, koho by Češi chtěli, resp. nechtěli mít za souseda. Podívejte se na níže uvedený obrázek, jak taková sociální distance může vypadat.

    Grafika: ČTK, 2011.

    4. Adaptace na koloběh sociálního vyloučení

    Je logické, že člověk, který je sociálně vyloučený a chudý, se nemůže chovat tak, jako kdyby sociálně vyloučený a chudý nebyl. Lapidárně řečeno, musí se přizpůsobit neboli adaptovat na situaci, ve které se nachází. Problém je v tom, že mnohdy nezbývá než se přizpůsobit podmínkám na okraji společnosti takovým způsobem, že to může být v rozporu s normami a hodnotami většinové společnosti.  V takovém případě lze hovořit o maladaptaci, neboť jde o jednání funkční pouze v podmínkách sociálního vyloučení, což v důsledku utvrzuje člověka v jeho postavení na okraji společnosti. Můžeme to ilustrovat na příkladě nezaměstnanosti. Sociálně znevýhodněný člověk nemůže sehnat práci na běžném trhu práce, a to v důsledku diskriminace nebo jeho struktury.  Obrací se proto na černý trh práce, kde je nabízen dostatek pro něj vhodných pracovních příležitostí. Tím sice získá finanční prostředky, ale jedná v rozporu s formálními hodnotami společnosti, protože například navíc pobírá sociální dávky. Zároveň přichází o právní ochranu, kterou mu přináší legální práce, o oficiální praxi, jež by mu mohla pomoc při hledání legálního zaměstnání, i o další výhody. Řečeno jednou větou, v  důsledku adaptace na sociální vyloučení si lidé osvojují návyky a životní vzorce, které jim snižují možnost uspět ve většinové společnosti, a zpětně tak posilují a reprodukují stav vyloučení.

    Někteří sociální vědci se domnívají, že způsoby adaptace na podmínky sociálního vyloučení jsou natolik specifické a komplexní, že zakládají tzv. „kultury chudoby“.

    Hažín.


  • 4
    Ukázat pouze téma 4

    5. Zpětná vazba

    Princip zpětné vazby je na základě výše uvedeného evidentní. Způsoby adaptace na podmínky sociálního vyloučení zpětně ovlivňují a utvrzují stávající příčiny sociálního vyloučení či vyvolávají příčiny nové. Například je-li nějaké rodině přidělen na základě diskriminace byt v sociálně vyloučené lokalitě, nutně to implikuje omezení dalších životních šancí členů této rodiny a zhoršení jejich sociálního postavení:

    • prostorové vyloučení je spojeno se stigmatizací na základě adresy bydliště, což se může projevovat při shánění zaměstnání, ale i v běžném životě
    • sociálně vyloučené lokality se nacházejí zejména v obcích s vysokou nezaměstnaností
    • bydlení v sociálně vyloučené lokalitě je často ekonomicky náročnější (voda, topení);
    • kvalita spádových škol v místě sociálně vyloučených lokalit je zpravidla nižší apod.

     

     

    Kudy vede cesta ven?

    Odstranit sociální vyloučení je složitý a dlouhodobý proces, a to zejména právě proto, že se jedná do značné míry o začarovaný kruh. Politici, sociální vědci, aktivisté z neziskových organizací a další klíčoví hráči na poli zmírňování sociální exkluze se snaží již desetiletí nalézt a následně zavést nejrůznější nástroje a opatření, které by napomohly postupnému odbourávání procesu sociálního vyloučení. Těchto nástrojů existuje celá řada, ať již v oblasti politiky zaměstnanosti, bytové politiky, sociální politiky nebo vzdělávacího systému, přičemž některé z nich jsou spjaty se čtyřletými volebními obdobími a ne vždy je prokázána jejich účinnost.

    Napište odpověď do textového pole.

    Které nástroje pro zmírňování sociální exkluze v oblasti vzdělávání vás napadnou? Zkuste uvést alespoň tři.

     

    Nyní si poslechněte, jaká opatření na zmírňování sociálního vyloučení vidí ředitel Agentury pro sociální začleňování Martin Šimáček:

    Poslechněte si ukázku.

    Nastroje_statu.mp3

     

    Sociální vyloučení versus sociální nerovnost

    Sociální vyloučení je nutno chápat jako multidimenzionální, dynamický a cyklický proces, který je projevem a důsledkem sociální nerovnosti ve společnosti. Podle některých kritiků, mezi něž v České republice patří např. sociolog Jan Keller, naopak koncept sociálního vyloučení skutečnou povahu nerovnosti v soudobé společnosti zastírá. Evokuje nám totiž představu duální horizontální společnosti – vyloučených a začleněných, kdy stačí těm vyloučeným, kteří musí chtít, nabídnout pomocnou ruku, aby se mezi „nás“ mohli začlenit, zazáplatovat tak pár děr v sociálním systému a vše bude v pořádku. Skutečnost je však podle něho a dalších kritiků taková, že současná neoliberální společnost se už nevyznačuje ani tak sociální nerovností jako naprostou vertikální nesouměřitelností, kdy ti, kteří se nacházejí na okraji společnosti, jsou jen vrcholkem ledovce vyčnívajícího nad hladinu.

    Ať už s tímto názorem souhlasíme, nebo ne, tak otázka, do jaké míry musí být formální politická a právní rovnost v demokracii doplněna sociální spravedlností v podobě redistribuce příjmů, rovného přístupu k sociálním službám, bydlení, vzdělávání a dalším zdrojům společnosti, abychom byli všichni schopni participovat na občanském politickém životě, je jednou z nejstarších otázek demokracie, na kterou není možná jednoduchá odpověď, jež by nebyla navíc ideologicky zabarvená na škále pravice - levice. Jisté je to, že sociální vyloučení, obecně sociální nerovnost, snižuje kvalitu demokracie, protože jejím základním předpokladem je rovnost příležitostí všech. Z definice by tedy každá demokratická společnost, chce-li se tak nazývat, měla pomáhat těm, kdo rovné příležitosti nemají, a zároveň přijímat takové transformační, a nikoli afirmativní změny, které nerovnosti odstraňují.


  • 5
    Ukázat pouze téma 5

    Závěrečný test lekce

    Pro ukončení této lekce a postup dále musíte vypracovat následující test.


  • 6
    Ukázat pouze téma 6

     

     

    Slovníček pojmů


  • 7
    Ukázat pouze téma 7

    Modelové aktivity pro výuku


  • 8
    Ukázat pouze téma 8
  • 9
    Ukázat pouze téma 9
  • 10
    Ukázat pouze téma 10