Osnova témat

  •  
     

    Demokracie a globalizace

    Podívejte se na následující video.

    evokacni%20video.flv
    Globalizace je obrovský a velmi komplikovaný jev. Samotné označení „globalizace“ patří do kategorie mlhavých pojmů bez ostrých hranic. Odkazuje k řadě problémů a společenských faktů, které vytváří nové vazby a ruší staré, jejichž vlivem dochází ke zvýšené cirkulaci všeho druhu (zboží, informací, lidí, chorob, idejí...), silnější společenské propojenosti a vzniku a posilování vzájemných závislostí. Je jevem a zároveň procesem, který není zcela totožný s těmi procesy, které jej vytváří – je větší a složitější než jejich prostý součet, je emergentní. Zřejmě každý má jakési povědomí o tom, o co se jedná, není ale jisté zda existuje vůbec někdo, kdo „přesně ví“, co to globalizace je. O konkrétních definicích globalizace lze celkově říci pouze to, že jich je tolik, kolik je jejich autorů.
    Odbornice na mezinárodní vztahy, politiku a diplomacii Zuzana Lehmanová ji chápe jako celoplanetární zesložiťování vztahů lidského světa, nezávislé na tom, jestli si jej přejeme, nebo ne. Podle sociologa Giddense globalizace souvisí s tezí, že dnes žijeme v jednom světě, jedná se podle něj o soubor různorodých tlaků objevujících se ve všech oblastech sociálního života, jejichž důsledkem je směřování ke globální kosmopolitní společnosti. Podle filosofa Jana Sokola se jedná o nikým neřízený, samovolný proces napodobování západního světa a každodenní kultury ve všech městských společnostech na celém světě. Americký myslitel Noam Chomsky mimo jiné tvrdí, že pojem globalizace si přivlastnili „mocní“, aby měli jak říkat ekonomické integraci založené na jejich vlastních zájmech. Podle sociologa Zygmunta Baumana „globalizace spíše jen vystihuje rozšířený pocit, že se nám věci prostě vymkly z rukou.“ Globalizaci dokonce definuje zdroj, po němž sáhne poměrně často téměř každý – Wikipedie. Zde se můžeme dočíst, že se jedná o abstraktní fenomén zahrnující změny společnosti vedoucí k větší propojenosti na globální úrovni a globalizaci lze chápat jako nerovný proces mezi jejími účastníky.

    Protesty proti MMF

    Je možné nalézt ještě řadu dalších definic, jen snaha o jejich reprodukci by zcela vyčerpala rozsah této lekce. Nepanuje dokonce shoda ani v tom, kdy proces globalizace vlastně začal. Americký sociolog a historik Immanuel Wallerstein například tvrdí, že kapitalismus je ze své podstaty nutně globální, počátek globalizace tedy klade již do šestnáctého století (ačkoli, paradoxně, odmítá pojem „globalizace“ jako zavádějící), zatímco Bauman její počátek spatřuje až v rozpadu Sovětského bloku. Takto bychom mohli opět pokračovat velmi dlouho.
    Každý z autorů klade důraz na nějaký jiný aspekt globalizace, někteří na ekonomický, jiní na kulturní aspekt, další na aspekt moci, jejich definice se také liší mírou konkrétnosti či abstrakce. Všem autorům je však společné, že globalizaci jistým způsobem analyticky člení na dimenze, které jsou provázány a které mají pozitivní a negativní dopady. Toto členění se v lekci pokusíme využít a soustředit se zejména na pozitivní a negativní dopady (resp. naděje a rizika) různých dimenzí globalizace na demokracii. Vzhledem k rozsahu textu není možné věnovat se globalizaci zcela „globálně“, musíme se omezit pouze na některé její aspekty (byť jsou vzájemně provázané).

    Globalizace překračuje a obklopuje

    Vraťme se ale nejprve trochu nazpět a podívejme se na globalizaci v širším pohledu – ten nám může pomoci ozřejmit, proč vlastně je potřeba se zabývat vztahem demokracie a globalizace.
    V současné době je státní zřízení věcí každé země, je ctěn mezinárodní princip suverenity a práva na sebeurčení. Přestože máme mezinárodní organizace, smlouvy a úmluvy, je nakonec na každém státu, jak se bude chovat, jakou bude vést politiku, jak se bude vyvíjet jeho společnost. V rámci této suverenity je také na každém státu a jeho obyvatelstvu, jak demokratické či nedemokratické bude jeho zřízení. Z výše uvedených pohledů různých autorů na globalizaci je patrné, že globalizace je procesem překračujícím hranice jednotlivých států, kultur i jedinců, v jistých ohledech tyto hranice dokonce ignoruje. Pokud do současného světového systému státní suverenity vstoupí prvek, který hranice překračuje a suverenitu už ze své podstaty nerespektuje, nejspíše to na vývoj společnosti bude mít nějaký vliv. V případě globalizace se dále jedná o proces, který je značně větší, než samotný národní stát, jednotlivé státy tedy těžko mohou něco dělat s tím, jestli na jejich vývoj bude mít globalizace vliv nebo ne, pokud zcela neuzavřou své hranice. To ale, jak je hezky vidět na příkladu Severní Koreji, dnes už v podstatě nelze.

    Jaké nás v souvislosti se vztahem demokracie a globalizace mohou napadat otázky? Může se jednat například o tyto:

    • Mají být strážcem demokracie nadnárodní struktury (např. OSN) anebo mají být jednotlivé (národní) státy svrchované i v oblasti ochrany demokratických principů a lidských práv?
    • Má být demokracie v současném světě prosazována (vojenskou, ekonomickou) silou?
    • V jakém vzájemném postavení se ocitají nadnárodní společnosti a národní státy a plyne z tohoto vztahu nějaké ohrožení pro demokracii?
    • Na tyto otázky se pokusíme zaměřit soustředěním se na některé z dimenzí globalizace. Pro potřeby naší lekce si vybereme ekonomickou, ekologickou, politickou a kulturní dimenzi globalizace. Ty by samozřejmě bylo pro hlubší analýzu možné dále rozčlenit.

     

    Zaškrtněte správnou odpověď.

    GLO_01.swf

     

    EKONOMICKÁ DIMENZE GLOBALIZACE

    Tato dimenze bývá zmiňována nejčastěji, je na ni nejlépe vidět, dotýká se naprosto všech, a možná proto má nejvíce lidí pocit, že jí rozumí. Existují také názory, že takové nazírání globalizace je již „pasé“, kritikové této dimenze (například Ulrich Beck, Václav Bělohradský a další) říkají, že je chybou redukovat proces globalizace na její ekonomickou dimenzi. V tom jistě budeme zajedno, ale přestože se této chybě pokusíme vyhnout, nelze ekonomickou dimenzi globalizace podceňovat.

    Kapitalismus chápe jako zboží i řadu věcí, jejichž „zbožovost“ není zcela zjevná – včetně „kultury“ či zábavy, jako je například film, divadlo, výtvarné umění, jež si kupujeme přímo, nebo prostřednictvím vstupného, či čerstvý vzduch, jejž si „kupujeme“ zájezdy do hor a lepším bydlením. Současná sociologie (z českých autorů například Jiří Kabele) dokonce počítá s tzv. transakčním řešením mezilidských vztahů. Ekonomická dimenze tedy nepostřehnutelně vzlíná do téměř všech oblastí života a myšlení.

    Jejím nejjasnějším projevem jsou urychlující se finanční toky a stále propletenější ekonomické vazby. Technologický pokrok umožňuje přesouvat obrovské sumy kapitálu během několika vteřin, o stavu na světových burzách jsme informováni prakticky v přímém přenosu. Redukce překážek pro investice, spolu s pokrokem technologií, umožnily silný růst přímých zahraničních investic, které urychlují ekonomický rozvoj států (v roce 1975 cca 50 miliard, v roce 2010 už 1,2 bilionu dolarů). V době prosperity tedy Vyspělý Sever snáze investuje, čímž zároveň teoreticky přispívá k rozvoji cílových ekonomik. Ekonomický rozvoj bývá označován jako jeden z klíčových faktorů celkového rozvoje společnosti a je také podporován remitencemi, zasílanými do vlasti migranty za prací. Jednou z velkých nadějí spojovaných s ekonomickou dimenzí globalizace je také postupná nucená demokratizace totalitních států, pod tlakem ekonomických procesů.

    Zaškrtněte správnou odpověď.

    GLO_02.swf
    Existuje také názor, že sílící ekonomické a vlastnické vazby snižují riziko vzniku vojenských konfliktů. Firmy, které intenzivně investovaly v zahraničí, pravděpodobně nebudou podporovat vojenský vpád své země do státu, v němž investovaly. V případě demokratických zemí se to dá vykládat tak, že firmy budou ve své vlasti podporovat takovou politickou reprezentaci, která prosazuje dobré vztahy se zemí, v níž firmy investovaly.

    Na tento „globální dvorek“ vstupují mezinárodní instituce, označované někdy jako „instituce globální správy“, jako je Skupina Světové banky (WB), Mezinárodní měnový fond (IMF) a Světová obchodní organizace (WTO). V těchto organizacích je sdruženo stále více států a téměř všechny ostatní o členství usilují.  Například členství ve WTO  zajišťuje stejná pravidla v přístupu k trhům pro všechny členy, WB a IMF poskytují státům výhodné úvěry a poradenství.

  • 1
    Ukázat pouze téma 1

    RIZIKA EKONOMICKÉ DIMENZE GLOBALIZACE

    Kritici ekonomické globalizace na druhé straně upozorňují, že provázanost firem a ekonomik, mezinárodní finanční instituce a vysoká mobilita kapitálu mají i své problematické stránky. Nejčastěji zmiňovanými rizikovými oblastmi jsou spekulační obchody, offshorové bankovnictví, daňové ráje, nedostatečná kontrola a zodpovědnost nadnárodních firem a mezinárodních institucí a možná nezodpovědnost vrcholových manažerů. Uveďme si některé trochu podrobněji:

    Riziko spekulačních obchodů

    Nikde není řečeno, že investice musí být produktivní, je možné například investovat i do nákupu cizí měny a vydělat na jejím prodeji. Na tom není nic špatného, ale může to s sebou nést i nezamýšlené neblahé důsledky. To se stalo například v roce 1992, kdy George Soros (známý zejména svými charitativními aktivitami v oblasti podpory občanské společnosti) provedl svůj slavný „útok na libru“ a na spekulačních obchodech vydělal značné jmění. Vlivem hospodářských mechanismů, které tu nemůžeme široce rozebírat, došlo v důsledku jeho kroku v Británii k zániku téměř milionu pracovních míst. Jak říká Zygmunt Bauman „Ve světě, kde ... finanční toky jsou z větší části mimo kontrolu národních vlád, přestává fungovat řada pák hospodářské politiky.“ Majetek spekulačních fondů dnes mnohdy překračuje HDP menších států, jejichž ekonomika může být takovým spekulačním obchodem značně narušena, existuje tedy riziko, že státy nedobrovolně ztratí část kontroly nad vlastním vývojem. K omezení neproduktivních spekulačních obchodů by mohla sloužit slavná Tobinova daň z přesunů spekulačního kapitálu. Tuto daň se ovšem dosud v žádné podobě nepodařilo prosadit.

    Podívejte se na následující video.

    Tobinova_dan.flv

     

    Zaškrtněte správnou odpověď.

    GLO_03.swf

    Riziko zodpovědnosti vrcholových manažerů

    Jak se ukázalo při analýzách zrodu americké hypoteční krize a následné celosvětové finanční krize, otázka zodpovědnosti klíčových manažerů největších finančních korporací není v globálně provázaném světě zanedbatelná. Jejím neřešením může dojít ke vzniku rizika privatizace zisků a „zestátnění“ nákladů, neboť náklady těchto událostí nesou v konečném důsledku všichni občané.

    Riziko nedostatečné kontroly a odpovědnosti nadnárodních firem

    Tato otázka úzce souvisí s předchozí i následující, přesto ji však vyčleníme. Pojí se v ní problém odpovědnosti ratingových agentur, kdy soukromé společnosti mohou ovlivnit hospodářskou politiku státu (snížením ratingu Řecka došlo například k zvýšení úroků z jeho již existujících úvěrů) s problémem kontroly mezinárodních finančních institucí jako jsou zmíněný Mezinárodní měnový fond a Skupina světové banky. Ty jsou sice agenty členských států, ale jsou do jisté míry nezávislé. Dominantní postavení mají v jejich řadách vyspělé země Globálního Severu, který tak má možnost ovlivňovat dění v ostatních zemí. Jsou značně rozsáhlými byrokratickými organizacemi, v jejichž nitru je velký prostor pro vznik Informační asymetrie. Tato asymetrie a asymetrie toků informací směrem k státům otevírá prostor pro korupci a sledování úplně jiných než deklarovaných zájmů. V důsledku toho může dojít k původně nezamýšlenému jednání, jehož výsledky jsou vidět například v případě projektu s názvem POLONOROESTE. Programy strukturálního přizpůsobení a na ně navazující Strategie redukce chudoby jsou často kritizovány za to, že ve skutečnosti uvrhly státy do ještě větších dluhů.

    Rizika offshorového bankovnictví a daňových rájů

    Offshorové bankovnictví, tedy vedení účtů jinde, než v zemi sídla firmy, může být využito k vyhnutí se placení daně v zemi, v níž firma realizuje zisky. Pokud firma využívá veřejně financované infrastruktury a vzdělání obyvatelstva a zároveň se na tomto financování nemusí podílet, může to přivést stát a jeho obyvatelstvo do finančních problémů. Tato otázka tedy souvisí s riziky odpovědnosti, zmíněnými výše. Specializace malých států poskytujících offshorové  služby dále může vést k tomu, že se stát postupně dostává do područí silného kapitálu, protože je na něm více a více existenčně závislý. Pro příklady není nutné chodit do rozvojového světa, takovým případem je podle některých autorů ostrov Jersey v Lamanšském průlivu.


    Důsledky?

    Jako jeden z hlavních problémů vyvstává otázka oslabování role národních států v prostředí, kdy řada opatření je vyžadována nebo diktována „globálními mikrostrukturami“, tedy finančníky, korporacemi, trhy a dalšími. Podle Ulricha Becka mohou dokonce nadnárodní podniky postavit státy proti sobě, nebo je „trestat“, pokud jsou „drahé“ nebo „nepřátelské“ vůči investicím. Vedení firem přitom může platit daně tam, kde je to nejlevnější, v další zemi (která si od toho slibuje tvorbu pracovních míst) požadovat vládní výdaje na výstavbu infrastruktury. V souvislosti s tím hovoří Beck o tzv. „subpolitice“, tedy o možnostech moci mimo politický systém. Jedním z příkladů může být schopnost soukromých subjektů ovlivnit hospodářskou politiku státu – toho jsou schopny například ratingové agentury.  Za situace, kdy firmy nenabízejí pracovní místa, neplatí daně, ale přitom využívají výhod států, hrozí rozpad historického svazku mezi kapitalismem, sociálním státem a demokracií a ohrožení totalitními režimy a ideologiemi.

    Podívejte se na následující video.

    rating_USA.flv


    Řešení?

    Jako příklady možného řešení vyvstávajících problémů jsou uváděny zmíněná Tobinova daň, regulace ratingových agentur, zprůhledňování daňových rájů, omezení offshorového bankovnictví.  Potíž je v tom, že řada z těchto opatření by zároveň znamenala silnou státní regulaci, omezení některých svobod, případně omezení suverenity některých států. Vladimír Špidla nechal v době, kdy byl eurokomisařem, vypracovat studie, podle nichž zmizí v budoucnu v důsledku vědeckotechnického pokroku a automatizace až osmdesát procent nyní existujících pracovních míst, a to i těch, která jsou sice kvalifikovaná, přesto ale rutinní. Katastrofické vidění globálního světa všeho druhu je ale chybné, ani masová nezaměstnanost, kterou může globalizace přinést, není v postmoderním globalizovaném světě tragédií. V této souvislosti by mělo v budoucnu dojít k redefinici práce, za niž by mohla (či měla?) být považována i činnost ve prospěch komunity a další činnosti, dnes jako práce nevnímané. Nahrazení práce automatizovanou produkcí tedy může – pokud bude správně využito – otevřít nové, epochální možnosti tvůrčí svobody.

    Zaškrtněte správnou odpověď.

    GLO_04.swf

    GLO_05.swf

    Napište odpověď do textového pole.

    Jaká další rizika či naděje byste v souvislosti s demokracií ještě mohli uvést?


  • 2
    Ukázat pouze téma 2

    EKOLOGICKÁ DIMENZE GLOBALIZACE

    Sem lze zařadit veškeré jevy, které jsou výsledkem činnosti člověka a souvisí s životním prostředím. Protože globalizace sama je složitým propletencem jevů, ani jednotlivé její dimenze se nevyhnou propojení s ostatními oblastmi.
    O ekologické globalizaci, resp. globalizaci životního prostředí, je možné přemýšlet například ve vztahu k problematice globálního oteplování či znečišťování. Kdo za ně nese odpovědnost, kdo by měl přijmout opatření a kdo pocítí důsledky, patří mezi velmi vážné otázky dneška. Tyto otázky souvisí také s ekonomickou dimenzí globalizace, primárním cílem všech soukromých firem je generovat zisk, ostatní cíle jsou (podle soudobé ekonomické teorie) druhořadé či doplňkové. Netýkají se však jenom firem, ale celé populace světa – ostrovy odpadků velikosti Francie, které se v současnosti pohupují na vlnách Atlantiku i Tichého oceánu, není možné vysvětlit jinak než aktivitou nás všech.

    V roce 1984 explodovala v indickém Bhópálu chemička, z níž unikly jedovaté škodliviny. V důsledku této havárie zemřelo ihned téměř 2 500 lidí z nejbližších vesnic, bezprostředně na následky havárie celkem 3 787 lidí, další zhruba 3 000 do několika týdnů po havárii, dalších 8 000 později, ale stále v důsledku úniku. Zdravotně postiženo bylo celkově přes půl milionu lidí v oblasti, pomřela vegetace a zvířata v širokém okruhu. Chemičku většinově vlastnila americká firma Union Carbide Corporation, která dodnes nezveřejnila, co přesně z továrny uniklo. Nemocnicím pečujícím o postižené doporučovala podávat běžné léky na kašel a oční kapky. V rámci kompenzací bylo za prokázanou smrt v důsledku otravy jednorázově vypláceno 2 000 USD, vdovám byla vyplácena měsíční penze 22 USD. Vedení továrny a zaměstnanci odpovědní za explozi, občané USA, byli za smrt téměř patnácti tisíc lidí potrestáni odnětím svobody na dva roky.

     

    Zaškrtněte správnou odpověď.

    GLO_06.swf
    Dalším prvkem ekologické dimenze globalizace s možným dopadem na principy demokracie je snazší a rychlejší šíření nemocí. Co by se například stalo v případě celosvětové epidemie nějaké smrtící choroby? Jaká opatření by byla přijata a co by to znamenalo pro život společnosti?
    Je také třeba se vypořádat s potřebou nakrmit stále rostoucí lidskou populaci. V důsledku snahy nasytit všechny mohou vzrůst rizika zanášení nepůvodních rostlinných a živočišných druhů (tuto problematiku lze dobře ilustrovat na příkladu bolševníku velkolepého ), stejně jako rizika spojená se šířením geneticky modifikovaných druhů života.
    Důsledky otázek ekologické dimenze globalizace pro principy demokracie jsou tedy poměrně zjevné. Protože ekologická rizika je potřeba nějakým způsobem snižovat, musí být přijímána nějaká opatření. Lze mezi ně řadit mezinárodní úmluvy o ochraně životního prostředí, národní legislativu a opatření pro případ nouze. Stejně tak sem však lze řadit přesouvání výroby nešetrné k životnímu prostředí do zemí, kde jsou ekonomické otázky palčivější než ty ekologické. V každém případě se ale jedná o vyvažování potřeb jedněch lidí potřebami jiných a otázkou je, jaká opatření a případně na čí úkor by se měla přijímat.


    POLITICKÁ DIMENZE GLOBALIZACE

    Globalizace znamená rovněž zpochybnění teze, že společnost je shodná s národním státem. V souvislosti s globalizací vznikají myšlenky o občanství vyššího stupně – evropanství nebo globálního občanství, případně světové občanské společnosti. Immanuel Kant ve svém díle „K věčnému míru“ předkládá principy, jež jsou podmínkou demokracie a mezi něž lze klást i světovou občanskou společnost. Být globálním občanem dnes znamená také být kritičtější k tomu, co kupujeme a v jakých podmínkách bylo toto zboží vyrobeno, mít povědomí o globálních problémech, jako jsou celosvětová chudoba, ekologické problémy a další, neboli být aktivním člověkem se zájmem o svět.

    Pozvolné otevírání hranic a integrace do nadstátních struktur může usnadnit rozvoj takové občanské společnosti a postupné zavádění nadnárodních, regionálních, případně globálních soudních systémů na ochranu lidských práv. Příklady poměrně efektivních systémů, které již existují, mohou být Evropský soud pro lidská práva nebo Mezinárodní trestní soud, jehož status prošel v roce 2011 revizí a byl zpřesněn.


    Lidská práva

    Ruku v ruce s těmito úvahami jdou myšlenky o povaze světové občanské společnosti a univerzálnosti lidských práv. Ani západní svět nemá v tomto ohledu tak homogenní postoj, jak by se mohlo zdát. Zatímco národy se při svém vytváření mohly opřít o společné zkušenosti a potřeby obyvatel, existuje názor, že globální společnost žádné společné potřeby a zkušenosti, které by ji mohly sjednotit, nemá a že i lidská práva je potřeba vykládat v kulturním kontextu. Podle již zmiňovaného Ulricha Becka garance základních práv stále předpokládá národní stát, protože neexistuje nadstátní hegemonická struktura, schopná něco prosadit proti vůli suverénního státu. Ten je ale globalizací zároveň rozrušován. Jak v tomto prostředí zajistit, aby lidská práva byla definována a platila globálně? Řešením by mohl být vznik nadstátních struktur či orgánů, schopných vynutit dodržování nějakého principu, na něž by národní státy delegovaly část pravomocí. Takové úvahy jsou ale v současnosti utopické. O povaze politického a sociálního světa se dodnes vedou neustálé debaty, jejichž účastníci (teoretici mezinárodních vztahů a sociální vědci) se neshodnou v zásadě téměř na ničem, takže není vlastně možné s určitostí říci, kam se bude politika světa ubírat, je pouze možné klást otázky.

    Zaškrtněte správnou odpověď.

    GLO_07.swf

    Nadstátní stát?

    Přesto se pokusme naznačit obraz globálního světa politiky. V odstavcích o ekonomické dimenzi globalizace jsme si uvedli, že globalizace vede k oslabování národního státu. Jistou alternativou by mohl být zmíněný stát nadnárodní, který předpokládá uznání globalizace jako nezvratného faktu a delegaci určité míry moci na nadnárodní úroveň. Aby byly ctěny demokratické principy, impuls k jeho vzniku by musel přijít zdola, od veřejnosti napříč národy. V této souvislosti je potřeba vzít v úvahu vztahy státních a nestátních aktérů. Podívejme se nyní alespoň na některé konkrétní aktéry politické dimenze globalizace. Budou jimi individuální občané a nevládní organizace, státy a jejich vlády, nadnárodní struktury a mezinárodní organizace.

    Rolí individuálních globálních občanů v naznačeném systému je daleko vyšší míra osobní aktivity, občanskou globální společnost je možné vymezit jako to, co není součástí ani trhů, ani států. Patří sem tedy i nevládní neziskový sektor. Podle Iva Bělohoubka je výhodou občanské společnosti a jejího síťového uspořádání to, že je flexibilnější a rychlejší než stát a je nezávislá na produkci zisku. Ve své organizovanosti je charakteristická horizontálním uspořádáním bez centra moci, efektivním sdílením informací, snadnou koordinací a mobilizací a autonomií jednotlivých organizací. Její velkou předností je také schopnost přicházet s novými tématy, vyjednat kompromisy, posílit či podrýt legitimitu jiných aktérů či přinášet výsledky tam, kam státy nemohou (humanitární oblast aj.).

    Státy a vlády se v globálním věku v zásadě mohou rozhodnout pro dvě možnosti. Buď připustí svou vlastní marginalizaci, umenšování a ztrátu suverenity vlivem je přesahujících procesů a aktérů (viz ekonomickou dimenzi globalizace), nebo se rozhodnou pro nadnárodní kooperaci. Navazováním nadnárodních vztahů a delegací moci a odpovědnosti na nadnárodní struktury a globální občanskou společnost by mohlo dojít k vytvoření nových center moci, schopných prosadit stanovená pravidla, která by zároveň opírala svou legitimitu o občanskou společnost.

    Nadnárodní struktury a mezinárodní organizace dnes již samozřejmě existují. Existují neformální struktury typu skupiny G8 (skupina nejvyspělejších států světa), formální, založené na společné historii či jazykové příbuznosti typu Commonwealth, Lusophonie, projekty jako je EU a další. Problém je, že existující struktury jako Evropská unie se potýkají s deficitem legitimity i deficitem konsensu, stejně tak existující mezinárodní organizace jako je OSN jsou závislé na jednání jednotlivých států a jejich schopnost něco prosadit je tím značně limitována. Tyto organizace navíc mohou podléhat tlakům nejsilnějších členů a existuje riziko, že se stanou nástrojem prosazování jejich politiky. Organizace s jasným určením, jako je MMF nebo Světová banka, jsou sice schopny do jisté míry dění ovlivnit, ale jejich činnost je limitována stejnými omezeními a mnoha dalšími – orientují se čistě na jednu stránku světových procesů, podléhají zadání členských států a trpí nešvary zmíněnými v části o ekonomické dimenzi globalizace.

    Zdá se tedy, že k úspěšné a demokratické správě světa by bylo potřeba najít vhodný mix všeho uvedeného, který by vzhledem k proměnlivé povaze globalizačních procesů a lidského světa jako celku musel být neustále reorganizován podle aktuálních podmínek. Tyto úvahy ale už značně přesahují možnosti naší lekce.

    Zaškrtněte správnou odpověď.

    GLO_08.swf


  • 3
    Ukázat pouze téma 3

    KULTURNÍ DIMENZE GLOBALIZACE

    Podívejte se na následující video.

    goghuv%20obraz.flv

    Zaškrtněte správnou odpověď.

    GLO_09.swf
    Vlivem globalizace dochází ke konvergenci kulturních symbolů a forem života a k tomu, že po celém světě nacházíme v obchodech totéž zboží. Bývá zmiňováno nebezpečí kulturní unifikace nebo westernizace světa. Moderní média a globální kulturní průmysl hrají v tomto procesu důležitou roli, přenášejí kulturní vzory a vytvářejí vzorce chování, různé společnosti tak mohou čelit nebezpečí akulturace a ztráty vlastní identity.




    Je tak možné potkat lidi, oblečené do oděvů stejných značek v Nepálu, Jižní Africe i USA. Hlavním rizikem pro místní společnosti však nejsou celosvětově stejné čepice, ale konzumerismus, kdy za doklad společenské úrovně je pokládána míra spotřeby a dochází k odbourávání dosavadních tradičních hodnot a společenských struktur, kulturních artefaktů a rozkladu identity. Z těchto integračních a konvergenčních tlaků mohou vzejít problémy a konflikty, souvisejícím příkladem nám mohou být nepokoje na francouzských předměstích. K tomuto tématu se ale více vyjadřuje lekce o vztahu demokracie a multikulturalismu.

    V reakci na globální tlaky dochází i k novému zdůrazňování lokálního, tedy k lokalizaci. Dokonce i globální firmy ji podporují, musejí vyvíjet lokální vazby: je pro ně výhodné postavit svou produkci na místním základě, globálně prodejné symboly musí někde vzniknout -  jsou „odčerpávány“ z lokálních kultur, které proto podle Ulricha Becka „zůstávají živoucí, vášnivé a jsou v rozkvětu“. Šéfové a manažeři firem upozorňují, že v globalizaci nejde o to „stavět továrny po celém světě, ale stát se součástí místní kultury“.

    Protiklady světa se také nenacházejí pouze tam venku, ale i v centru člověka a jeho vlastního života. Dochází k překračování hranic oddělených světů – kulturně, nábožensky. K tomu je potřeba schopnost vnitřní (duchovní a fyzické) mobility. Žijeme v pohybu, naše životy už nejsou tolik svázány s místem, i chudí se dávají do pohybu, když migrují v naději na lepší život. Lidé, kteří vypadají exoticky a mají i taková jména, a přesto se narodili či vyrostli v našem blízkém okolí, nás vyvádějí z míry a zpochybňují naše představy o normálnosti. Migrující za prací, kteří se trvale přesídlí do jiné země, si nosí část své kultury s sebou, do svého nového bydliště. Tím nás zároveň obohacují a zprostředkují nám šance na dialog. Zde ale opět musíme odkázat na lekci o multikulturalismu.

    Média jako zprostředkovatel

    S globalizací je spojen rozvoj telekomunikačních technologií, umožňující nám nahlédnout téměř okamžitě do všech koutů světa. S tím je také spojen tzv. „CNN efekt“. Podle politické vědy a teorií médií měl rapidní rozvoj nepřetržitého zpravodajství koncem dvacátého století silný vliv na utváření politik států. Jako příklady jsou uváděny přenos zásahu na náměstí Nebeského klidu nebo bitva o Mogadišu. Teprve poté, co zpravodajství přitáhlo oči světa, došlo k zásahu mezinárodního společenství v Somálsku, do té doby byly osudy Somálců zbytku světa neznámé. Teprve jakmile byla lidem zprostředkována krutá realita nikoli ve slovech, ale v obrazech, začala se o tyto problémy veřejnost zajímat.
    Dalším příkladem je vlna revolucí v zemích severní Afriky, známá jako Arabské jaro. První protesty a postupující revoluce byly organizovány díky počítačovým sociálním sítím, prostřednictvím internetu a mobilních telefonů. Tato demokratizační hnutí by bez moderních médií pravděpodobně vůbec nevznikla, neměly by tedy být podceněny možnosti, které díky médiím vznikají. Přestože je dnes vztah médií a jejich konzumentů stále spíše pasivní a jednostranný, vlivem elektronické propojenosti světa mají události na jednom kontinentu bezprostřední vliv na události jinde. Digitálně zprostředkovanými formami dialogu by mohlo být překonáno rozpouštění sociálna, k němuž globalizace člověka nutí. Jedním z pozitivních výsledků globalizace je tedy možnost komunikovat s lidmi z celého světa a učit se tak jeden o druhém a o jiných kulturách.

    Jako další zajímavý příklad vlivu snazší komunikace a inspirace jinými kulturami vlivem technologického rozvoje si můžeme uvést aktuální dění v USA. Hnutí „Occupy Wall Street“ se, ve své pestrosti, inspirovalo podobnými událostmi v Izraeli. Tam i tady se vzedmuly protesty proti vnitrostátním politikám, které podle názoru pokojně protestujících uvrhávají většinu do bídy a menšině umožňují závratné zisky. Prostřednictvím moderních technologií se tedy protesty přelily z jednoho konce světa na druhý. Paralela s vlivem internetu na Arabské jaro je zřejmá.


  • 4
    Ukázat pouze téma 4

    ODPOVĚDNOST V SOUČASNÉM SVĚTĚ

    V úvodu jsme si stanovili určité otázky, týkající se vztahu demokracie, globalizace a globálních struktur. Ukázali jsme si také některé z oblastí globalizace, které mohou stavět demokracii před nepříjemné překážky. Ukázali jsme si i naděje, které jsou s globalizací spojovány. Všechny uvedené jevy mají jednu zásadní společnou vlastnost – překračují hranice, ať už států, kultury nebo vnitřní hranice člověka. Naskytla se otázka, jak předcházet problémům a jak uchopit naděje. Ukázali jsme si také některé způsoby řešení. Nepoložili jsme si ale ještě otázku, kdo za vývoj světa nese odpovědnost.

    Občanská odpovědnost

    Všichni jsme si dnes v podstatě na dosah ruky, můžeme si zatelefonovat nebo se navštěvovat na různých kontinentech. Lidé a lidské ideje jsou si proto blíže. Globalizace také zkracuje čas, který máme k dispozici pro druhé lidi, musíme být výkonnější a rychlejší, abychom v globální konkurenci obstáli. To také může vést k tunelovému vidění, kdy se jedinec soustředí ryze na své vlastní praktické problémy a vztahy s ostatními pojímá čistě užitkově. Sociální vztahy procházejí přerodem, tradiční podléhají rozkladu, nové vznikají. S novými „translokálními“ možnostmi komunikace a vztahů tak přichází i možnost ovlivnit širší dění, která s sebou zároveň nese jistou míru osobní zodpovědnosti, a to jak za lokální komunitu, tak za celosvětové dění. Odpovědností každého světoobčana se tak stává zejména aktivní informovanost o tom, co se děje, a jeho vlastní chování a jednání vůči ostatním.

    Společenská odpovědnost firem - corporate social responsibility (CSR)

    Toto sousloví je dnes velmi moderní. Zásady firemní společenské odpovědnosti lze dělit na ekonomické, environmentální a společenské. Patří sem odmítnutí korupce, transparentnost, dodržování pracovních standardů a lidských práv, ochrana využívaných přírodních zdrojů a šetrná a udržitelná produkce. Řadou firem je CSR považováno za součást tvorby značky, či filantropii, patřící k moderní společnosti, případně za obchodní strategii. Tak či tak, dodržování principů CSR je jistě výhodné pro všechny strany. Jejich dodržování může také napomoci předejít řadě problémů, které přináší zejména ekonomická dimenze globalizace. (Na sledování činnosti firem se zaměřuje například web corporatewatch.org.)

    Odpovědnost států

    Odpovědnost jednotlivých států za demokratičnost světového dění je velice ožehavá věc. Odpovědnost státu vůči vlastním občanům není třeba diskutovat. Jakou ale nese odpovědnost v globálním mezinárodním dění? Jak je to s legitimitou zásahů na cizím území? Existují názory, že je třeba se aktivně vměšovat do dění i na území cizích států, pokud jsou zde porušována lidská práva. To s sebou ale nese celou řadu problémů, které by v současné anarchické povaze světosystému mohly vést až k válečným konfliktům velkého rozsahu. V textu jsme si navíc ukázali, že stát sám se dostává pod nejrůznější tlaky. V otázce odpovědnosti států za dění na cizím území je tedy třeba zachovat nesmírnou opatrnost.

    Odpovědnost mezinárodních organizací

    Mezinárodní organizace jsou jasně odpovědné svým členům, otázka je ovšem za co. Většina mezinárodních organizací má jasně stanovené kompetence, navíc podléhá tlakům svých členů. Zároveň podléhá omezením, ukotveným ve svých zakládacích dokumentech, Charta OSN například vůbec neumožňuje něco jako prosazování demokratických (či jakýchkoli jiných) principů na území libovolného státu. Je zde také otázka legitimity, jíž by byla případná odpovědnost podepřena. Je tedy na místě stejná opatrnost jako v případě odpovědnosti států.


    Závěry

    Jak jsme viděli, otázka odpovědnosti za demokracii a její principy je v globalizujícím se světě značně nejasná. Hlavní potíží je nesmírná provázanost všech prvků globalizovaného světa a společnosti. Arbitrem demokratických principů zřejmě nemůže být jedinec, stát, ani mezinárodní společenství v současné podobě, aniž bychom se vyhnuli hrozbě tyranie, konfliktu nebo válek.
    Nás v tomto textu zajímal zejména vztah globalizace a demokracie. Viděli jsme, že se jedná o jev, který není důsledkem zamýšlené činnosti, ale důsledkem samotného technologického pokroku a modernizace. Je možné snažit se napravovat její nejhorší důsledky, ale ji samou zvrátit možné není, pokud bychom nechtěli zvrátit celý civilizační vývoj. Globalizace sama o sobě není pozitivní ani negativní, ale je s ní každopádně třeba počítat a aktivně se ji snažit nějakým způsobem uchopit tak, aby byly dokonale využity její potenciály a potlačeny případné hrozby.


  • 5
    Ukázat pouze téma 5

    Závěrečný test lekce

    Pro ukončení této lekce a postup dále musíte vypracovat následující test.


  • 6
    Ukázat pouze téma 6

     

     

    Slovníček pojmů


  • 7
    Ukázat pouze téma 7
  • 8
    Ukázat pouze téma 8
  • 9
    Ukázat pouze téma 9


  • 10
    Ukázat pouze téma 10