Osnova témat

  •  
     

    Terorismus vs. demokracie

     

     

    Obyvatelé euroatlantického prostoru žijí již po dvě generace bez přímého ohrožení velkým válečným konfliktem, což ve svém důsledku vyvolává subjektivní pocit bezpečí, který se v moderních společnostech stal téměř samozřejmostí. Naše současnost je však čím dál více komplexní. Je současností globálních propojení v oblasti produkce a spotřeby, a zároveň  současností vzájemné závislosti. Od druhé světové války se hovořilo o tzv. teorii závislosti, později o moderním světovém systému, či o globální ekonomice. Koloniální expanze a všeobecná industrializace světa ve svém důsledku vedla k celosvětovému proudění věcí, technologií, informací, surovin, zboží, věcí, peněz a samozřejmě také lidí.  Migrace se stala integrovanou součástí společenské praxe.  Lidé různých identit, různého vidění světa, pocházejících z různých koutů planety, se dnes v globálních metropolích nacházejí bok po boku.
    Globalizovaný svět se však musí vyrovnávat s mnoha novými hrozbami a riziky a relativní bezpečnost pociťovaná v  zemích tohoto prostoru by tak rozhodně neměla být pojímána jako jistota. Jednou z velkých hrozeb moderního světa je i téma této lekce– terorismus.

    • Zamyslíme se nad tím, co je to terorismus a podle čeho se pozná. 
    • Ve jménu jakých hodnot a z jakých pohnutek jsou teroristické činy páchány?
    • Jsou demokratické principy a občanské svobody nadřazeny bezpečnosti obyvatel?
    • A jde vůbec s terorismem nějak bojovat?

     

    Nejprve bychom měli pouvažovat nad tím, co to vlastně terorismus je a koho lze (oprávněně) označit za teroristu. Toto slovo bývá v současnosti skloňováno velice často, někdy až nadmíru, a je proto třeba se zamyslet nad jeho faktickým významem. Definovat jednoznačně pojem terorismus není jednoduché. Mnohá pojetí se často různí, ale odborníci, slovníky a koneckonců i historická zkušenost se shodují v několika klíčových prvcích.


     

    Napište odpověď do textového pole.

    Jaké si myslíte, že jsou nejčastěji se vyskytující slova při definování pojmu terorismus? (napište pět až deset pojmů)

     


    Analýze nejčastěji se vyskytujících pojmů při definování terorismu se věnovali autoři Schmidt a Jongman, kteří provedli výzkum mezi odborníky na terorismus a zjistili, že v definicích (existuje jich nejméně 109) se opakovaly nejčastěji tyto prvky:

    ZDROJ: (Schmid, A. & Jongman, A., Political Terrorism, SWIDOC and Transaction Books, 1988, 2nd 2005)

    Terorismus - pojem a motivace

    Pokud tedy vyjdeme z nejběžněji používaných definic, terorismem se obecně a do jisté míry zjednodušeně nazývá akt násilí proti civilnímu obyvatelstvu s politickými nebo ideologickými cíli, přičemž hlavním nástrojem teroristů je šíření strachu ve společnosti. V současné době se již běžně operuje s termínem psychologická válka a terorismus lze tedy chápat i jako jakousi psychologickou zbraň. Primárním cílem útočníků zpravidla není páchání násilí na bezbranných, ale násilí samo se stává prostředkem, jak působit na psychiku jednotlivců nebo velkých sociálních skupin. Vedle toho dochází také k souboji různých ideologií, tedy snaha nastolit touto cestou řešení určitého politického problému. Jak podotýká odborník na terorismus Marián Brzybohatý, terorismus  je pouze taktika, jak prosadit určité cíle (samozřejmě za použití násilí). Ostatně jde výhradně o nerovný boj, a proto teroristické skupiny či jednotlivci uplatňují nepřímou strategii– zásadně se vyhýbají čelnímu souboji a napadají nečekaně nejzranitelnější a nejcitlivější body společností či systémů.


    Zřejmě nejlépe je výše nastíněné současné pojetí terorismu patrné z konkrétních příkladů.

    Zaškrtněte správnou odpověď.

    TER_00.swf

  • 1
    Ukázat pouze téma 1

    Z  trochu odlišného úhlu pojímá definici terorismu Jan Šubrt z Bezpečnostní informační služby.

    Podívejte se na následující video.

    video%201%20terorismus.flv

    Zdroj: Evropský manuál, Jak eliminovat terorismus? , ČT2, 26. 10. 2010



    Zaškrtněte správnou odpověď

    TER_01.swf

    Napište odpověď do textového pole.

    Co byste označili za hlavní příčiny terorismu Vy?



    Fenomén terorismu nelze oddělit od jeho konkrétních politických podmínek. Tou nejčastější podmínkou bývá reálná nebo domnělá nerovnováha moci, která je vnímána jako nespravedlivý útlak nezměnitelný běžnými prostředky politického vyjednávání.. Takové vnímání situace vychází z určitého politického či náboženského obrazu světa či jiné skupinové příslušnosti. Přesvědčení o nespravedlnosti z hlediska teroristy ospravedlňuje jeho teroristické jednání jako specifickou formu boje. Tragickým důsledkem je smrt náhodně zasažených nevinných civilistů. Terorismus je formou zastrašování, které usiluje o politickou změnu, a to tím, že nutí vlády ke změně politiky za účelem ochrany vlastních občanů. Situace je však vždy patová– vlády nehodlají teroristům ustupovat a to i v případech, kdy jsou požadavky z hlediska obecného humanismu oprávněné. Zbytečné ztráty  na životech mají za důsledek pouze atmosféru strachu. Se strachem také roste úsilí o posilování bezpečnosti. A šíření policejní kontroly vyvolává v demokratických společnostech otázky ohledně mezí osobních práv. V kontextu „boje proti terorismu“  se hovoří o problému „omezování svobod“ ve prospěch rozšiřování pravomocí policie. Nejedná se tedy o jednosměrný proces demokracie vs. terorismus, ale částečně také o proměnu samotných deklarativně demokratických společností. .


    Šubrt hovoří o dvou podstatných tématech – při diskutování terorismu a pohnutek k jeho páchání mluví výhradně o terorismu „islámských militantů“ a dotýká se také významné současné otázky vztahu demokracie (respektive lidských svobod) a bezpečnosti a jejich vzájemného vyvažování. O druhém tématu bude v lekci pojednávat samostatná kapitola, ovšem nyní je třeba se zastavit u prvně zmiňovaného.

    Zaškrtněte svůj názor.

    TER_02.swf

    V současné době se totiž opravdu o terorismu mluví nejčastěji ve spojitosti s militantním islámským fundamentalismem, který je také v tomto směru často považován za hlavní riziko a původce agrese. Jak ovšem i nedávné tragické události v Norsku (více: Tragické události v Norsku) ukázaly, nelze mluvit o terorismu pouze takto zjednodušeně, protože k teroristickým postupům se uchylují i zastánci dalších ideologických, náboženských či politických extremismů. Nadto, jak o tom hovoří například dokumentarista Omar Majeed, extremismy typu fašismu, nacismu či obecně principy netolerance a represe nejsou dílem islámu a jsou i starší než moderní islámská fundamentalistická hnutí.

    Je proto třeba vždy hledět na příčiny, pohnutky a motivace konkrétních jednotlivců či skupin, které se k násilným praktikám uchylují. Jiné budou motivace zoufalých palestinských žen, jiné ultrapravicových radikálů, jiné skupin bojujících za konkrétní cíl (například samostatnost) či zfanatizovaných stoupenců určitého náboženství. Spouštěcím faktorem pro hrůzné činy pak může být bezvýchodnost situace a pocit beznaděje jinak vlastními silami něco v současném systému změnit, nenávistná ideologie spojená například s účelovou dezinterpretací náboženství a masovou propagandou, nebo pouze šílený plán zrozený v hlavě jednoho člověka. Tento poslední případ teroristů-individualistů (tzv. „vlků samotářů“) nabírá v současnosti, i ve světle nedávných událostí, na významu a znamená pro bezpečnostní složky státu veliký problém.

    Podstatou „vlka samotáře“ je to, že útočí izolovaně, zcela na vlastní pěst. Není součástí žádné organizace, nepřijímá ničí příkazy, nekonzultuje s nikým svoje plány, nekoordinuje složitý postup. Plán osamělého zabijáka se rodí v jeho vlastní hlavě, maximálně je volně inspirován někým, s kým pachatel není v přímém kontaktu a nikdy nebyl. Takoví sólisté jsou extrémně nebezpeční, protože jejich útokům je téměř nemožné předcházet.

    Zdroj: Zabijáci na pokraji nervového zhroucení, Respekt 31, 1. 8. 2011


    Tím, že tito tzv. „vlci samotáři“ tedy útočí izolovaně, na vlastní pěst a dle svého vlastního tajného plánu, jsou prakticky neodhalitelní do doby, než se k činu odhodlají.  Navíc se často objevuje názor, že ideologie ani není v případě těchto útočníků tím nejpodstatnějším. K jejich činům je žene spíše vlastní osobnost a neschopnost zařadit se do společnosti. John Douglas, bývalý šéf psychologů americké FBI, tvrdí, že tito útočníci často „jsou asociální, uzavření, pochází z problematických rodin, od dětství trpí pocitem selhání a nedostatečnosti. Ideologie je pro ně jako věšák, na který si mohou pověsit svůj klobouk.“

    Nicméně pokud se od tzv. „vlků samotářů“ přesuneme na obecnější rovinu, často bezesporu je původcem násilí a teroru právě onen střet principů a hodnot projevující se v kulturní, politické, ideologické či jiné rozdílnosti pohledu na svět a ve svých extrémních projevech může vést k netoleranci, odsouzení, nevraživosti a až fanatické nenávisti (více: Barša: Je boj s islamským terorismem výrazem civilizačního střetu?)


  • 2
    Ukázat pouze téma 2

    Vztah islámu a terorismu

    Jak již zaznělo, v současnosti se často (naneštěstí téměř výhradně) mluví o terorismu ve spojitosti s náboženstvím, nejčastěji tím islámským.  Tento pohled je nepřesný a dá se považovat  za značně stereotypní.   Ve skutečnosti není možné ztotožňovat islám jakožto náboženství s terorismem. Není totiž možné hovořit o vztahu mezi náboženstvím a terorismem, ale o vztahu ideologie odvozené od náboženství a terorismem. Takové radikalistické výklady islámu se označují pojmem islamismus.
    Tento rozdíl však není v běžných představách ani mnohými odborníky reflektován.
    Terorismus však může být založen i na nacionalismu nebo například ideologii čisté árijské rasy, domorodých hnutí a jiných ideologiích.

    O vztahu islámského náboženství a terorismu pojednává cyklus z dílny BBC Czech, z kterého je i následující ukázka týkající se výkladu koránu:

    Přímá souvislost mezi islámským náboženstvím a násilím je v současné politice citlivým tématem a jen málokdo je tuto souvislost ochoten veřejně připustit. Ať jim to bylo příjemné, či ne, po bombových útocích v Londýně se s tímto tématem museli veřejně vypořádávat jak britští politici, tak přední představitelé muslimských komunit v Británii.
    Intenzivní debata na toto téma přitom probíhá i mezi samotnými muslimy. Ti se ptají, zda islámská teologie ospravedlňuje použití násilí; a červencové události tuhle debatu jen vyostřily.

    Různé úhly pohledu

    Projděme si následující dvě vysvětlení sebevražedných atentátů i dva různé názory na výklad koránu.
    První z nich od předního islámského učence Abú Chadeži Abdula-Wahída, druhý od muslimského fundamentalisty Jusufa Karadáwího:

    „Sebevražedné útoky jsou v islámském právu šaría striktně zapovězeny. Prorokova tradice říká, že jakýkoli člověk, který si vezme svůj život, skončí navěky v ohni pekelném.“

    A opačný názor Jusufa Karadáwího:

    „Tohle není sebevražda, je to mučednická smrt ve jménu božím. Islámští teologové a vykladači koránu o tom diskutují a shodují se na výkladu, že jde o formu svaté války, džihádu, která ohrožuje život mudžáhidů.“

    Zdroj: Souvisí terorismus s náboženstvím? BBC Czech

     

    Zaškrtněte správnou odpověď.

    TER_03.swf


    Pokud výše uvedené poznatky shrneme, je zřejmé, že i když vyznávané a odsuzované hodnoty a principy, zaštítěné určitou ideologií, hrají velkou roli v motivaci teroristů k jejich hrůzným činům, nelze toto jednání generalizovat a zdůvodňovat vždy jen ideologickou stránkou, protože významnou roli hraje i osobnostní profil teroristy a jeho možné individuální, někdy i iracionální, pohnutky. Nadto, není to ani výhradně jedna ideologie či náboženství (ve své pokřivené, účelně interpretované a štvavé podobě), které by byly hnacím motorem teroristů. Motivy, jak jsme si ukázali, mohou být různé a, jak si ukážeme za chvíli, s časem se také vyvíjí. Zdaleka ne každý terorista tedy musí být islámský militant či fundamentalista. A na to by se nemělo zapomínat, aby při v současnosti tak častém používání těchto pojmů nedocházelo k nedorozumění a nebezpečnému zjednodušování.

    Vývojové etapy terorismu

    Je třeba také rozlišovat různé druhy terorismu a uvědomovat si, že stejně jako celá lidská společnost i terorismus prošel za posledních několik desítek let dramatickým vývojem. S urychlením technologického rozvoje a změnou politického prostředí, například koncem studené války a zánikem bipolarity, se proměňují i možnosti, cíle a nástroje teroristů při útocích. Odborník na mezinárodní bezpečnost Jan Eichler rozlišuje tři základní (opět ovšem nelze brát toto dělení jako jediné možné–dělení existuje, stejně jako definic, mnohem více) vývojové etapy teroristické činnosti.

    Jedná se o terorismus:

    • národní
    • mezinárodní
    • globální


    Cílem a snahou teroristických organizací či jednotlivců v první etapě bylo vynucení si změn ve vnitřní politice států - změna politického systému, vlády a jejích  představitelů, odtržení od státu, atp. (např. severoirská IRA, baskická ETA).

    V další fázi se zhruba od 70. let minulého století terorismus transformuje z vnitrostátní formy– čili boje proti vlastnímu státu– na mezinárodní terorismus, kdy už není mířeno na konkrétní cíl přímo, ale zástupně, symbolicky (často v zahraničí) za účelem získání pozornosti médií a veřejnosti a v konečném důsledku s úmyslem vynutit si změny v zahraniční politice konkrétního státu (například palestinský HAMAS).

    Po úderech 11. září se začíná hovořit o nejnovější fázi, a to globálním terorismu, vzhledem ke zcela novému charakteru. Globální teroristé už nemají národní, ale celosvětovou identitu a jejich konečným cílem je změna v mezinárodním uspořádání, převážně v přístupu a hodnotách Západu (např. síť Al-Káida, jejímž cílem se stalo donutit západní země a především USA, aby opustily Arabský poloostrov– zejména pak Saudskou Arábii, a v konečném důsledku nastolit ryze muslimské státy). Pro takový účel využívají i nové metody, které posouvají charakter útoků na také zcela novou a ještě hrozivější, z pohledu teroristů účinnější, úroveň.


  • 3
    Ukázat pouze téma 3

    O jakých nových prostředcích, které používají tzv. „globální teroristé“ je podle Vás řeč? Hovoří o nich také politolog Johnathan Terra v následující ukázce ve smyslu hranice, kterou tito teroristé oproti minulosti překročili.

    Podívejte se na následující video

    video%202%20teror.flv

    Zdroj: Evropský manuál, Jak eliminovat terorismus? , ČT2, 26. 10. 2010


    Zaškrtněte správnou odpověď.

    TER_04.swf

    Svoboda vs. bezpečnost či boj o hodnoty?

    Druhé z palčivých témat, které zmínil v úvodním rozhovoru Jan Šubrt, se týká vyvažování demokracie a bezpečnosti. V souvislosti s hrozbou teroristických útoků, zvláště po 11. září, často dochází ke zpřísňování bezpečnostních opatření, která do jisté míry mohou zasahovat až do osobních svobod jedinců v demokratických společnostech. Ať už jde o zpřísňování kontrol na letištích, telefonní odposlechy, shromažďování (biometrických, aj.) informací o občanech či další technologická, právní a jiná opatření, včetně těch týkajících se osob podezřelých z terorismu. Je na vládách zemí, aby vždy postupovaly obezřetně a s chladnou hlavou. Jak totiž například varuje právník Stefano Rodotà (v následující ukázce z jeho článku pro deník La Repubblica), při podlehnutí emocím a pokušení uvěřit, že odpověď na terorismus musí být nutně spojena s omezením svobod, může dojít k postupné erozi svobody a demokracie.

     

    Bezpečnost, nebo svoboda? Toto staré dilema v nás pořád hlodá a vyostřuje se v momentech, kdy terorismus a kriminalita získávají na agresivitě. Po 11. září převážil imperativ bezpečnosti do té míry, že všechny ostatní ztratily na významu. Po pokusu o atentát na letadlo mířící z Nizozemí do Spojených států přišly ne vždy přiměřené reakce. Máme se smířit s postupnou erozí našich práv, s pomalým úpadkem demokratických principů? I v těchto těžkých časech je nutné, aby si politika zachovala chladnou hlavu a nepodlehla emocím ani pokušení uvěřit, že odpověď na terorismus musí být nutně spojena s omezením svobod. Den po krvavém atentátu na nádraží Atocha, k němuž došlo 11. března 2004, zdůraznil král Juan Carlos nezbytnost držet se pevně principů právního státu; královna Alžběta po atentátu na londýnské metro 7. července 2005 prohlásila, že „teroristé nezmění náš způsob života,“ čímž vyznačila hranici, která v demokracii nesmí být překročena, pokud nemá být systém, za jehož pilíř se považuje, znehodnocen.
    Zdroj: Stefano Rodotà:  Bezpečnost na úkor demokracie,  La Repubblica, 6. ledna 2010


    V předchozím textu ústy předních evropských monarchů zaznívá opět jedna z hlavních myšlenek, že za útoky teroristů v řadě případů stojí hodnoty, principy a způsob života Západní civilizace, která ovšem nemůže od svých hodnot ustoupit (a to ani v přístupu k těm, kteří tyto hodnoty neuznávají), pokud nemá být znehodnocen celý její demokratický systém.

     

    Zaškrtněte svůj názor.

    TER_05.swf

    Na příkladu poměrně bouřlivé diskuze o zavádění tělesných skenerů na letištích lze ilustrovat ambivalenci posilování bezpečnosti. V následující reportáži zazní hlavní teze týkající se tohoto hodně diskutovaného bezpečnostního opatření.

    Podívejte se na následující video

    video%203.flv

    Zdroj: Europarl TV, Tělesné skenery - více, nebo méně soukromí?, 15.2.2010


    Zaškrtněte správnou odpověď.

    TER_06.swf


  • 4
    Ukázat pouze téma 4

    Terorismus a média

    Často se také ve spojitosti s demokracií a její ochranou hovoří o roli médií v demokratické společnosti a diskutuje se o svobodě slova, která je většinou velice bedlivě střežená. Sociolog Ulrich Beck se ovšem v následujícím rozhovoru zamýšlí nad ohromnou mocí sdělovacích prostředků vytvářet mediální obraz a vůbec nad uchopením terorismu, jako společenského fenoménu, veřejností, která tento obraz (často nekriticky) konzumuje.

    Krizi jsme nevyužili
    Se sociologem Ulrichem Beckem o globálních rizicích a o tom, jak se nezbláznit při čtení ranních zpráv.

    Dlouho jste se zabýval terorismem. Jaké pocity ve vás vyvolala smrt Usámy bin Ládina?
    Už před mnoha lety jsem terorismus popisoval jako jedno z těch nevyzpytatelných globálních rizik dnešní doby. Nejsme schopni tyto hrozby předvídat, ani domýšlet nakolik jsou skutečně nebezpečná. Tvrdil jsem, že tohle má terorismus společné s riziky klimatických změn a deregulovaných finančních trhů.
    Důležité mi na hrozbě islámského terorismu přijdou dvě věci. Za prvé obrovský význam, který jsme teroristům a speciálně bin Ládinovi přisoudili– v tom smyslu je ona velká teroristická hrozba skutečně produktem Západu. Hlavně Bushova vláda Usámu označila za nového Hitlera, za nepřítele lidstva, a teprve tím mu dala obrovskou symbolickou moc, která nikdy neodpovídala jeho skutečné moci. V tomto smyslu jsou nepřítel civilizace Usáma bin Ládin a supervelmoc amerického prezidenta nerozlučně spojení.
    S tím souvisí druhý aspekt, který mi na terorismu přijde důležitý a který ho odlišuje třeba od rizika klimatických změn. Globální riziko z ní totiž nedělají fakta, konkrétní počet mrtvých, ale spíše inscenace teroristů, která vyvolává globální strach. Teroristé jsou často odborníky na média a třeba i útoky v Americe naplánovali tak, aby se o nich mluvilo v hlavních večerních zprávách.

    Můžeme tuhle strategii porazit?
    Před pěti lety jsem v jedné knize navrhl, aby média o teroristických atentátech vůbec neinformovala. To v praxi samozřejmě nejde, ale strategii teroristů by to dokonale zničilo. Terorismus by tím zase získal stejně okrajové postavení jako v minulosti, nikdo by ho už nevnímal jako globální ohrožení. Každopádně zemřela symbolická postava Usámy bin Ládina a je otázkou, jestli se nám povede další teroristické útoky v západním zpravodajství méně zveličovat.

    Neriskovali by ale politici a média, že ve chvíli, kdy se skutečně nějaký útok podaří, budou obviněni z podcenění rizika?
    Ano, to je zásadní problém „světové rizikové společnosti“, jak nazývám dobu, ve které dnes žijeme. Stále více čelíme nebezpečím, která si vlastně neumíme představit. To platí pro důsledky klimatických změn, jaderných katastrof, teroristických útoků. Dosud jsme se při předcházení hrozeb řídili minulými zkušenostmi. Jenže teď nám ale hrozí nový typ katastrof, které mají potenciálně tak ničivé dopady, že se vlastně vůbec stát nesmí. Jenže současně nevíme, jak moc nám opravdu hrozí. Dostáváme se tak do světa, kde neustále mluvíme o rizicích a přitom nevíme, nakolik jsou reálná.

    3. 6. 2011  12:26 - Tomáš Lindner
    Zdroj: Krizi jsme nevyužili, Respekt, 3. 6. 2011

     

    Ulrich Beck v rozhovoru velice trefně pojmenovává hlavní problémy a kontroverze ve spojitosti s médii a informováním o teroristických událostech. Těmi dle jeho slov jsou skutečnosti, že:

    • teroristé jsou často odborníky na média a využívají toho
    • se neustále mluví o rizicích a přitom nevíme, nakolik jsou reálná a ani nejsme schopni domýšlet, nakolik jsou skutečně nebezpečná
    • často patrně dochází ke zveličování teroristických útoků v západním zpravodajství
    • teroristům převážně nejde o počet mrtvých, ale o hrozivou inscenaci (umocněnou mediálním obrazem), která vyvolává strach

     


    Zaškrtněte správnou odpověď.

    TER_07.swf
    Beck při diskutování islámského terorismu poukazuje také na „obrovský význam, který jsme teroristům a speciálně bin Ládinovi přisoudili– v tom smyslu je ona velká teroristická hrozba skutečně produktem Západu. Hlavně Bushova vláda Usámu označila za nového Hitlera, za nepřítele lidstva, a teprve tím mu dala obrovskou symbolickou moc, která nikdy neodpovídala jeho skutečné moci.“

    Zaškrtněte svůj názor.

    TER_08.swf

    Obrana proti terorismu

    Když ponecháme stranou problematiku mediálního obrazu terorismu a akcentování hrozeb z něj plynoucích, bezesporu je třeba uvažovat o možnostech obrany proti tomuto bezpečnostnímu riziku, které, ač podle U. Becka bezpochyby existuje. Je třeba mu tudíž čelit a řešit zejména jeho příčiny, neboť sebelepší bezpečnostní opatření vzhledem k diskutovanému charakteru útoků nemohou možnost teroristického činu zcela odstranit. Právě proto by důkladná analýza (v této lekci již několikrát zmiňovaných) motivací, pohnutek a konečných cílů teroristů měla tvořit základní přístupový rámec v prevenci tohoto fenoménu. Jak se totiž ve své nahotě ukázalo, Bushovou administrativou vyhlášenou „Válku proti terorismu“ nelze vyhrát vojensky a už vůbec nelze násilím vyvážet demokracii a její principy– navíc do zemí se zcela jinou kulturní i politickou tradicí. Dlouhotrvající válečné konflikty v Iráku a Afghánistánu (se všemi svými kontroverzemi a přehmaty již od počátku vojenské angažovanosti) mluví v tomto ohledu samy za sebe.

    V řešení příčin terorismu je třeba vycházet z podmínek a prostředí, ve kterém se rozrůstá a bují jeho činnost. Velice často se hovoří o potřebném omezení zdrojů financování teroristických skupin, o přerušení jejich podpory konkrétními státy a likvidaci tzv. podhoubí terorismu; to vše za předpokladu kvalitní práce zpravodajských služeb a výrazné mezinárodní spolupráce. Ve své podstatě jde ovšem hlavně o to, jak dosáhnout, aby byl terorismus odmítán samotnými lidmi v rizikových oblastech, kteří pak mohou být vykonavateli či sympatizanty takových činů. Postupně by tak terorismus mohl být vykořeňován ze společnosti jako celek. Výstižně o tom hovoří bývalý americký generál James Jones v rozhovoru pro ČT.

    Generál Jones mimo jiné říká:

    „Terorismus neuspěje tam, kde odstraníme jeho příčiny. A všeobecně platí, že příčiny teroru jsou v pocitu beznaděje, kterému propadnou lidé tam, kde jsou přesvědčeni, že nic nemohou dělat proti své bídě, pro své děti, že svůj život nemohou zlepšit vlastními silami. Beznaděj je živnou půdou pro teroristy, jejich verbíři to mají v takových oblastech lehké. A tohle je třeba změnit. Změnit podmínky, změnit mínění, že Evropa a Amerika je tím zlem, které působí jejich bídu. Neboť jinak je snadné stavět islám proti křesťanství. Ti lidé jsou snadno ovlivnitelní, protože nemají vzdělání, nemají prostředky, nemají naději.“

    Zdroj: ČT24, 25. 10. 2007


    Tudíž možná cesta ven z jinak začarovaného kruhu beznaděje, bídy a terorismu se zdá být obsažena v dalších slovech generála Jonese:

    „Ale boj proti terorismu (...) se dá vyhrát jedině tehdy, když na konci každého dne konstatujeme, že jsme udělali něco pro lepší budoucnost lidí tam, kde se terorismus zahnízdil, že jsme těm lidem ukázali, že jejich život se může zlepšit.“

    Zdroj: ČT24, 25. 10. 2007





    Svěžím větrem, ovšem zatím s velice těžko předvídatelnými důsledky pro celý region a potažmo svět, se zdají být také současné arabské revoluce. Masové volání arabského lidu, zejména mladé generace, po větších svobodách a ukončení represí zkorumpovaných autoritářských režimů v oblasti může být dobrou zprávou, pokud bude volání po demokracii přeměněno v řádnou implementaci demokratických principů a vládu práva a nevznikne namísto toho chaos s mocenským vakuem, které by pak jistě chtěly zaplnit různé extremistické skupiny s možným napojením na terorismus. Nicméně takovýto proces budování, či snahy o budování, demokracie a volání po svobodách a západních hodnotách vyvěrající zdola, může být brán jako důkaz síly příkladu, přitažlivosti a inspirace (někdy též tzv. „měkká moc“), tedy nástrojů, které by demokratické společnosti mohly, a dokonce měly, používat víc a víc i v boji s terorismem.


  • 5
    Ukázat pouze téma 5

    Závěrečný test lekce

    Pro ukončení této lekce a postup dále musíte vypracovat následující test.


  • 6
    Ukázat pouze téma 6

     

     

    Slovníček pojmů


  • 7
    Ukázat pouze téma 7
  • 8
    Ukázat pouze téma 8
  • 9
    Ukázat pouze téma 9
  • 10
    Ukázat pouze téma 10