Osnova témat

  •  
     

    Demokracie a rozvojová pomoc

     

    Zaškrtněte svůj názor

    roz_1.swf

     

    Tyto výroky  byly součástí výzkumu veřejného mínění na téma „Povědomí české veřejnosti o rozvojové pomoci“, které zadalo v roce 2008 Ministerstvo zahraničních věcí. Z výzkumu vyplynulo, že informovanost o vládní pomoci je relativně nízká (53%), o Rozvojových cílech tisíciletí slyšelo jen 12% dotázaných, na druhou stranu je pomoc rozvojovým zemím většinově vnímána jako potřebná. Většina populace (61,2%) by přivítala více informací o pomoci ČR rozvojovým zemím. Skoro polovina populace (42%) považuje za důležité poskytovat méně rozvinutým zemím nejen humanitární, ale také rozvojovou pomoc. Naopak pouze 4% občanů si myslí, že ČR nemá poskytovat vůbec žádnou pomoc.  (více: Výsledky výzkumu veřejného mínění 2008).


    pojmy „rozvojová pomoc“, „rozvojová spolupráce“, „humanitární pomoc“ je spojena celá řada otázek, představ, problémů a očekávání.

    • Jak ale souvisí demokracie s životními podmínkami obyvatel a s rozvojem státu a společnosti vůbec?
    • Mohou být chudé země demokratické?
    • Na jaké překážky mohou narážet?
    • Vyplatí se demokracie z hlediska rozvoje?
    • Máme pomáhat obyvatelům nedemokratických zemí?
    Na tyto otázky se budeme snažit společně  hledat odpovědi v následující lekci věnované rozvojové pomoci.

     

    Rozvoj: koho, proč a jak?

    Mezi nejdůležitější otázky patří, kdo má být rozvíjen, komu, proč a jak pomáhat, jak rozvoj ovlivňuje směřování společnosti k demokracii a jak demokracie ovlivňuje rozvoj společnosti. Podívejme se, co k tomu říká sociální a kulturní antropoložka PhDr. Jaroslava Kadeřábková, CSc., odbornice na rozvojovou problematiku z katedry Světové ekonomiky VŠE.

    Podívejte se na následující video.
    Kaderabkova.flv

    Zaškrtněte správnou odpověď.
  • 1
    Ukázat pouze téma 1

    Pomáhám, pomáháš, pomáháme

    Zaškrtněte správnou odpověď.

    Mají podle vás následující státy souvislost s rozvojovou pomocí? Pokud ano, řadili byste je mezi příjemce, nebo dárce rozvojové pomoci? Zkuste označit státy, které jsou „dárci“ a státy, které jsou „příjemci“ rozvojové pomoci:

     

    Zatrhněte DÁRCE rozvojové pomoci:

    roz_3.swf

     

    Zatrhněte PŘÍJEMCE rozvojové pomoci:

    roz_4.swf


     

    Pro přehled se můžete na tabulku států,

    kteří jsou dárci nebo příjemci rozvojové pomoci podívat zde:


    Povšimněte si také, že všechny uvedené země byly někdy v minulosti příjemci rozvojové pomoci v širším slova smyslu. Západoevropské země byly jejími příjemci například po 2. světové válce prostřednictvím Světové banky.

    O rozvojové pomoci se většinou dozvídáme pouze zprostředkovaně, například prostřednictvím výstav fotografií, přednášek anebo promítání nějakého dokumentárního filmu. Tyto prostředky ale mohou často přinášet nepřesný obraz  – mohou posouvat realitu rozvojové spolupráce, zkreslovat pohled na místní komunitu – jinými slovy, vytvářet určitý obraz „těch zaostalých, kterým my vyspělejší máme pomáhat“. Také z výše uvedených důvodů bylo určeno, jakým způsobem má být rozvojová spolupráce komunikována a jaká vyobrazení se mají preferovat. Vznikl tak seznam zásad textové a obrazové komunikace , k jehož užívání se zavázaly organizace sdružené ve Fóru rozvojové spolupráce (FORS) .

    Když se hovoří o potřebě pomoci rozvojovým zemím, často tato slova doprovázejí obrázky, výstavy a happeningy s podobným motivem, jako je tento obrázek:

     

    Zaškrtněte správnou odpověď.

    roz_5.swf


    CO JE TO HUMANITÁRNÍ POMOC, ROZVOJOVÁ POMOC A ROZVOJOVÁ SPOLUPRÁCE?

    Humanitární pomoc

    Pojem humanitární pomoc se používá pro aktivity, které představují bezprostřední reakci na humanitární krizi. Ta se obecně popisuje jako situace, ve které jsou běžné prostředky lidí, které jim garantují důstojný život, narušeny v důsledku přírodní katastrofy nebo lidmi zaviněné krize. Je to tedy krátkodobá pomoc, která lidem zasaženým humanitární krizí pomáhá uspokojit jejich základní životní potřeby a také znovu obnovit důstojný život v takové podobě, jakou měl před danou krizí. S  řešením humanitárních krizí je ale spojena řada problémů. Poslechněte si následující ukázku o současné humanitární krizi v Somálsku a pokuste se identifikovat její příčiny.

    Poslechněte si následující nahrávku.

    rozhovor_s_m_brozem.mp3


    Zaškrtněte správnou odpověď.

    roz_6.swf

     

    Zaškrtněte správnou odpověď.

    roz_7.swf

    Na příkladu Somálska je dobře vidět, že přestože je zde formálně demokratická vláda, v chaotickém prostředí ozbrojeného konfliktu není možné realizovat dlouhodobě udržitelný rozvoj a nemůže dojít ke vzniku společnosti založené na demokratických principech. Nutnou podmínkou rozvoje demokracie je zde tedy stabilita.

     

    Hlavní problémy stojící v cestě

    Realita poskytování humanitární pomoci naráží v praxi na řadu potíží. Jako příklad si uveďme Haiti – zemi postiženou v roce 2010 ničivým zemětřesením.

    Podívejte se na následující video.

    Haiti_rok_po.flv


  • 2
    Ukázat pouze téma 2

    Zaškrtněte správnou odpověď.

    roz_8.swf



     

    Jako jeden z důvodů neúčinnosti humanitární pomoci bývá uváděna nefunkčnost státu. V historii Haiti se vystřídala řada diktátorů, mezi nimi otec a syn Duvalierové (Papa Doc a Baby Doc). Za vlády Duvaliera staršího zastavily USA pomoc Haiti, protože ji přesměrovával do svých kapes. Za Baby Doca nabyla kleptokracie ještě větších rozměrů. Stát byl dlouhodobě politicky nestabilní, vojenské puče nebyly výjimečné, nejvyšší představitelé byli pravidelně obviňováni z praní špinavých peněz a obchodu s drogami. Přestože je tedy Haiti jednou z nejstarších republik západní polokoule, politická kultura zde setrvale upadala stejně jako zájem elit o situaci obyvatelstva.

    Zaškrtněte správnou odpověď.

    roz_9.swf

    roz_10.swf

    Podívejte se na definici pojmu zhroucený stát.

     

    Poslechněte si následující nahrávku.

    Haiti_rozhlas.mp3


    Zaškrtněte správnou odpověď.

    roz_11.swf

    ROZVOJOVÁ POMOC, ROZVOJOVÁ SPOLUPRÁCE

    Rozvojová spolupráce je, narozdíl od humanitární pomoci, spíše dlouhodobějšího charakteru – je zaměřena na řešení systémových příčin humanitárních krizí a na rozvoj blahobytu obyvatelstva.

    HISTORICKÝ KONTEXT – DOBA KOLONIZACE

    Rozvoj byl jedním z hesel, kterými například Francie legitimizovala svou koloniální říši. Kolonizace vnesla do kolonií jistou míru systému, došlo k vybudování určitého stupně infrastruktury a některé vrstvy původního obyvatelstva kolonií, viděno zcela z pozice pocitu kulturní nadřazenosti tehdejší Evropy, dosáhly „evropských kulturních výšin“. Tento systém byl ale systémem západní civilizace, infrastruktura i „zcivilizování“ v drtivé většině případů sloužily výhradně k snazšímu dobývání surovin a komodit z kolonizovaných území. Organizace státu byla často provedena tak, že jistý stupeň samosprávy byl svěřen dosud marginalizované skupině obyvatel, což položilo (úmyslně) základy silné nevraživosti, s jejímiž důsledky se některé bývalé kolonie vypořádávají dodnes. Vybudované cesty nejčastěji vedly od dolů či plantáží k přístavům, z nichž se komodity odvážely. „Civilizována“ byla minimální skupina obyvatel, z níž měla vyrůst nová elita mající kořeny v kolonii, ale zastávající  a hájící stanoviska kulturní dominance metropole. Navíc hranice současných států, vzniklých po dekolonizaci, se až na výjimky shodují s hranicemi původních kolonií. Jsou to tedy hranice umělé, nerespektující etnické složení obyvatel. Jaké to může mít důsledky lze ilustrovat příkladem situace České republiky v počátcích druhé světové války.

    Demokratický stát a uměle vytvořené elity tedy může být problém spojit v jedno. Vedle toho rozvojové země někdy poukazují na neúčinnost rozvojové pomoci s tím, že je nástrojem snah o neokolonialismus.

    Zaškrtněte správnou odpověď.

    Zaškrtněte, která tvrzení lze považovat za obecně platná:

    roz_12.swf


  • 3
    Ukázat pouze téma 3

    Současné pojetí

    V současnosti je kladen důraz na princip tzv. „ownership , neboli zapojení místních lidí do identifikace potřeb a realizace rozvojových projektů. Rozvojová spolupráce v dnešním pojetí je zaměřena na dlouhodobější, systémovější řešení příčin problémů ve spolupráci s místní komunitou. Mezi hlavní principy v současnosti patří:

    • partnerství – vlády donorské a přijímající jsou vnímány jako partneři, dochází k úzké spolupráci s místními subjekty;
    • systémovost – projekty mají řešit problémy, které místní lidé i úřady považují za důležité;
    • dlouhodobá udržitelnost – výsledky projektu by měly mít vliv i po jeho ukončení, dopady by měly přetrvávat či být udržovány bez dalších vložených prostředků.

     

    Příkladem úspěšného projektu může být například řešení nedostatku pitné vody, kterou si místní obyvatelé neumí sami zajistit. Řešením v takové situaci je – za použití místních surovin a pracovníků vyvrtat na vhodném místě studnu, instalovat vodovod a naučit místní s celým zařízením pracovat a zejména jej udržovat. Takové projekty je dnes možno spatřit například v Etiopii.

    Pro další  informace o úspěšných zahraničních projektech se podívejte například na tento odkaz: http://www.rozvojovka.cz/index.php?id=194.

     

    Hlavní problémy stojící v cestě

    Na rozvojovou spolupráci byly jen na africkém kontinentě za uplynulých 60 let vynaloženy prostředky v řádu bilionů amerických dolarů. Ke zlepšení kvality života však došlo jen u malého procenta lidí a za cenu velké obětavosti rozvojových pracovníků. Přestože se každá drobnost počítá a každý úspěch se rovná vytržení konkrétních lidí z bídy, změna k lepšímu v masovém měřítku překvapivě stále nenastala. Proč tomu tak je?

    Podívejte se na následující ukázky, které poměrně dobře vystihují některé problémy rozvojové pomoci. Poté zaškrtněte, která z následujících tvrzení jsou podle vás platná.

     

    Ukázka z Kampaly, hlavního města Ugandy:

    Podívejte se na následující video.

    NemocniceKampala.flv


    Zaškrtněte správnou odpověď.

    roz_13.swf


    Ukázka ze Sierry Leone:

    Podívejte se na následující video.

    VladaKrade.flv

     

    Zaškrtněte správnou odpověď.

    roz_14.swf

     

    Ukázka ze Sierry Leone:

    Podívejte se na následující video.

    JakNaTo.flv

    Zaškrtněte správnou odpověď.

    roz_15.swf

    Viděli jsme, že řada prostředků se zadrhává zejména proto, že stát nefunguje, jak by měl, a jeho elity nejednají v zájmu obyvatel. Jako možné řešení se nabízejí osvětové a vzdělávací rozvojové projekty, které by obyvatelstvu dodaly vědomí toho, jaká jsou jeho práva, co může od svých elit požadovat, co naopak stát může požadovat od obyvatel apod. V ukázkách rovněž zazněl hlas muže, který vyšel ze slumu a získal vzdělání. Mohlo by se zdát,
    že vzdělání je přímou cestou k osvobození a nastolení dobrého vládnutí založeného na demokratických principech, že jeho absence je jednou z hlavních překážek rozvoje. V tomto případě však přímá úměra neexistuje. Současné zkorumpované elity v rozvojových zemích s nedemokratickými režimy téměř bez výjimky získaly velmi kvalitní vzdělání, mnohdy v zahraničí. Nedávná sociologická studie provedená mezi keňskými studentkami navíc ukázala, že pouhé zlepšení přístupu ke vzdělání formou finanční podpory ve skutečnosti nemá téměř žádný vztah ke zvýšení potřeby užití demokratických principů při správě země. Studentky, jimž se dostalo této finanční podpory, byly ve skutečnosti spíše tolerantnější, např. k státem aplikovanému násilí, než otevřené demokratickým volbám. Přestože se tedy zlepšila kvalita jejich života, k posunu k demokratičnosti v jejich myšlení by zřejmě bylo třeba ještě dalších kroků.

    Zaškrtněte správnou odpověď.

    roz_16.swf


  • 4
    Ukázat pouze téma 4

    Částečnou odpovědí na tuto otázku může být následující ukázka, v níž hovoří Dambisa Moyo, autorka knihy Dead Aid. Dambisa Moyo tvrdí, že je potřeba opustit model rozvojové pomoci a nasadit model podnikatelského rozvoje.

    Podívejte se na následující video.

    DambisaMoyo.flv

     

    Zaškrtněte správnou odpověď.

    roz_17.swf

    roz_18.swf

    roz_19.swf

    Model, o kterém hovoří Dambisa Moyo, by zejména připravil diktátory a zkorumpované elity o příjmy  a dal by vzniknout střední třídě, která by měla být základem ekonomického úspěchu a sociálního rozvoje. Vývoj k lepšímu má podle něj přinést celková změna uvažování vlád a společnosti, která musí být zbavena pocitu, že se o ni někdo „zvenku“ postará, a musí se tudíž přeorientovat na zajištění vlastního živobytí. Tento model je ovšem také značně problematický, vyžaduje například rozsáhlé zahraniční investice. V současnosti, mimo jiné vinou světové krize, není téměř nikdo kromě Číny, kdo by byl ochoten ve velké míře investovat v Africe.

    Dalším problémem, který je velmi palčivý, jsou státy zcela závislé na mezinárodní pomoci. Řada rozvojových států (např. Tuvalu) je totiž dnes na pomoci naprosto závislá. Jako pochybný se jeví rovněž implicitní předpoklad, že nejrůznější diktátorské režimy by zcela přišly o své financování – jsou-li schopny dobývat rentu z rozvojové pomoci, proč by nemohly být schopny se přeorientovat na úplatky ze zahraničních investic? Zdá se tedy, že model Dambisy Moyo by sám o sobě pravděpodobně nestačil. Nešťastnost prosté aplikace principů svobodného (volného) trhu a jeho dopadů si ukážeme na příkladu Filipín.

     

    Svobodný trh a rozvoj Filipín

    Do nejméně rozvinutých zemí v posledních letech intenzivně investuje Čína. S čínskými investicemi se ale začíná dostavovat i problém přítomný v modelu rozvoje „volným obchodem“, který vyvstal v polovině 20. století na Filipínách. Číňané pro sebe skupují pozemky, stále více místo místní populace zaměstnávají (zejména na vyšších pozicích) Číňany a pro místní pracovníky často nevytvářejí příliš dobré pracovní podmínky. Podívejme se, jak vypadal rozvoj Filipín pomocí „volné ruky trhu“.

    Filipíny jsou jednou z rozvojových zemí, u nichž byl aplikován princip volného obchodu, státních pobídek pro soukromý zahraniční kapitál a přizpůsobení se podmínkám relativního přebytku levné pracovní síly. Od padesátých let dvacátého století byly na Filipínách zakládány rozsáhlé „zvláštní ekonomické zóny“, v nichž vyrůstaly montovny zahraničních firem. Tyto firmy měly značné daňové úlevy, platy vyplácené Filipíncům byly vždy na hranici zákonem stanoveného minima a dokonce se postupně snižovaly – stát tedy vybral na přímých daních od těchto firem mizivé částky, daň z příjmu zaměstnanců byla také mizivá. Zisk státu následně nijak velký nebyl.

    Továrny se staly klasickými sweatshopy, v nichž zaměstnanci postupně přicházeli o zdraví. Nedošlo k přenosu know-how, řídící funkce byly obsazovány cizinci, firmy nevyužívaly místní zdroje a raději dovážely součástky a materiál ze zahraničí. Došlo tak nakonec i k poklesu domácí produkce. To vše se dělo v prostředí rozsáhlé státní korupce, v níž hrály roli donorů právě zahraniční firmy. V konečném důsledku došlo ke zhoršení života obyvatel, rozkladu domácí ekonomiky a rapidnímu zadlužení státu.

    V případě Filipín tedy k rozvoji obyvatelstva, kvality života ani domácí ekonomiky nedošlo. Je nutné podotknout, že kdyby Filipíny měly v té době zdravou vládu mající zájem na rozvoji státu a vlastního obyvatelstva, situace by se pravděpodobně vyvíjela jinak. Problém ovšem je, že v rozvojových zemích se takové vlády příliš často nevyskytují, naopak častým fenoménem jsou vlády, jejichž obyvatelstvo je pro ně irelevantní.

    Jak je vidět, opět se problémy točí kolem korupce a špatné správy státu. Zároveň, přestože došlo k vytvoření pracovních míst, Filipínám to příliš nepomohlo. Byly zde totiž ještě neregulované zájmy mezinárodního kapitálu, pro nějž bylo snadné přijít a v případě zhoršujících se podmínek opět z Filipín odejít. Jak problematika odpovědnosti nadnárodního kapitálu souvisí s rozvojem a udržitelností demokracie však není předmětem našeho tématu.

    NÁSTROJE ROZVOJOVÉ SPOLUPRÁCE

    Důležitým dělením rozvojové pomoci – spolupráce, je dělení na vládní a nevládní, jež se liší zejména rozsahem a způsobem financování. Nevládní se spoléhá na soukromé dárce, nadace a charitativní organizace, vládní je financována ze státních rozpočtů a částečně, pomocí grantů, financuje nevládní pomoc. Mezi nejvýznamnější aktéry oficiální rozvojové spolupráce patří (více: Nejvýznamnější aktéři rozvojové spolupráce) mezinárodní finanční instituce, OSN a vlády.

    Oficiální rozvojivá pomoc

    Tento termín (zkratka ODA) je používán organizací OECD pro označování pomoci určené rozvojovým státům. Rozvinuté státy Západu nebo také Severu se již od 60. let 20. století zavazují, že budou poskytovat 0,7% ze svého HDP na rozvojovou pomoc. Pomocí ODA tedy mohou prokázat, jak moc svůj závazek plní, dosud se ho ovšem nepodařilo dosáhnout téměř žádné zemi.

    Rozvinuté demokratické země do této pomoci započítávají různé věci, jako například:

    • odpuštění dluhů;
    • podporu exportu do rozvojových zemí;
    • potravinovou pomoc, jíž se zbavují nadbytků státem podporované zemědělské produkce;
    • poskytování nadbytků komodit malého ekonomického významu;
    • administrativní náklady;
    • platby za péči a vzdělání poskytnuté uprchlíkům v dárcovských zemích;
    • granty neziskovým organizacím a domácím agenturám k podpoře krizové pomoci;
    • granty technické spolupráce, vyplácené domácím poskytovatelům rozvojových služeb.

     

    Jak je vidět, většina uvedených položek nakonec zůstává součástí domácí ekonomiky. Odpouštěny bývají zejména ty dluhy, u nichž je beztak zcela jasné, že k jejich splacení nikdy nedojde. V rámci ODA jsou dále poskytovány zvýhodněné úvěry, ale i nízký úrok je pro rozvojové země často problematický – postrkuje je do dluhové pasti. Sporná je také tzv. vázaná pomoc, kdy prostředky poskytnuté v rámci ODA musí být použity na nákup zboží nebo služeb z dárcovské země. Jinými slovy, rozvojová země si půjčuje peníze, které musí vrátit dárcovské ekonomice a ještě zaplatit úroky.

    Nevládní pomoc

    Nevládní pomoc je realizována prostřednictvím nevládních neziskových organizací (NNO). Jejich výhodou je vyšší transparentnost, nevýhodou je naopak menší záběr, roztříštěnost, menší množství prostředků. Některé NNO také občas pod hlavičkou rozvojové pomoci řeší svou vlastní agendu – za peníze získané pro rozvoj např. financují nákup a distribuci biblí – v případě charitativních organizací apod. Do nevládní pomoci jsou řazeny i aktivity jako je fair trade (více: fair trade) , výjezdy dobrovolníků apod.

    Rozvojová pomoc a Čr

    Česká republika je poměrně malou zemí, a možná proto si také neklade příliš velké cíle, jichž by ale mohlo být snazší dosáhnout. Vláda České republiky definovala po vstupu do Evropské unie v roce 2004 nový koncept rozvojové spolupráce. Ten zahrnoval i osm tzv. prioritních zemí pro dlouhodobou rozvojovou spolupráci. Hlavní cíle České republiky pro současné období jsou vytyčené v dokumentu:Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce ČR na období 2010-2017. Vedle cíle primárního, kterým je omezování chudoby v rozvojových zemích, plní zahraniční rozvojová pomoc také sekundární cíle – mimo jiné přispívá k budování dobrých vztahů mezi ČR a rozvojovými zeměmi a napomáhá zajišťování ekonomických a environmentálních zájmů ČR.

    Hlavní oblastí zájmu České republiky jsou méně rozvinuté části Evropy (východní a jihovýchodní Evropa). Patří sem například Moldavsko, se svou politicky problematickou bývalou součástí Podněstřím, dnes Podněsterskou republikou, již ale uznává jen málo států a která se vyznačuje značným nedostatkem demokracie (spíše vykazuje znaky soukromého státu), dále Bosna a Hercegovina, Srbsko. Z mimoevropských je možné uvést Angolu, Afghánistán, Kambodžu a další. Právě na tyto oblasti a podporu demokracie v nich se ČR snaží soustředit, stejně jako na předávání zkušeností s přechodem od totality k demokratickému zřízení.


  • 5
    Ukázat pouze téma 5

    Důvody pro poskytování a příjímání pomoci

    S uvedenými tématy je spojena také otázka motivace pro vstup do vztahu rozvojové spolupráce ze strany zemí rozvinutého Severu. Je například v souladu s tradicí moderní euroamerické civilizace a její etiky pomáhat slabším a méně rozvinutým, stejně jako je v zájmu vyspělých zemí mít ve světě dobré spojence. USA například v nedávné době poskytovaly rozsáhlou finanční pomoc Pákistánu, který je přímým sousedem Afghánistánu – zde nastupují bezpečnostní a geopolitické zájmy. Japonsko je k poskytování rozsáhlých prostředků na rozvojovou spolupráci (v roce 2009 bylo v celosvětovém pořadí čtvrté) vedeno mj. snahou získat podporu rozvojových zemí pro svou kandidaturu na křeslo stálého člena Rady bezpečnosti OSN. Nejen Evropská politika sousedství je vedena úvahou, že je dobré mít za sousedy stabilní, rozvinuté státy. Vybudováním infrastruktury cizího státu je dále možné dosáhnout na nové zdroje surovin, rozvojem populace je možné vytvořit kvalifikovanější pracovní sílu, rozvojem cizí ekonomiky je možné vytvořit nová odbytiště. Směs všech těchto úvah pak ústí v konkrétní motivaci konkrétního státu k navazování rozvojové spolupráce.

    Zaškrtněte správnou odpověď.

    roz_20.swf

    Je vidět, že pro rozvojovou spolupráci existuje řada dobrých důvodů na obou zúčastněných stranách. Také na úrovni jednotlivce – každého člověka, který se rozhodne nějakým způsobem zapojit, přispět pomoci. K tomu však potřebuje transparentní informace o kvalitních projektech rozvojové spolupráce, které vychází z potřeb dané země a její komunity. Na závěr tedy uveďme několik příkladů.

    V Etiopii v současnosti probíhají projekty zvyšování úrovně vzdělanosti místní populace, které mají přispět k dosažení Rozvojových cílů tisíciletí , celkovému pozvednutí země. Přispívají k rozvoji založenému na demokratických principech za účasti místních komunit. V Afghánistánu probíhá za českého přispění rekonstrukce přehrady zajišťující vodu pro zemědělce v souladu s požadavky místní komunity. V Myanmaru (Barmě), respektive v okolních zemích, probíhají projekty podpory disidentů a rodin politických vězňů, a nezávislých novinářů, jakožto i projekty zaměřené na podporuzákladů občanské společnosti formou organizování seminářů a školení či příspěvků na živobytí. Nedá se ale říci, že by o takovouto rozvojovou spolupráci stála myanmarská vláda. V zásadě vždy platí, že vlády zemí jsou velmi citlivé na otázky legitimity jejich zřízení a projekty, z nichž by takovéto otázky mohly vyvstat.

     

    Potřeba pomáhat – komu a jak?

    Potřeba pomáhat je v dnešní společnosti, zdá se, již samozřejmostí. Jak jsme viděli, i v České republice je o potřebě poskytovat pomoc přesvědčena téměř polovina obyvatelstva. Ne vždy nás ale napadne za touto potřebou pomoci hledat hlubší souvislosti. Předpokládáme, že ti, kdo sbírku organizují, jsou odborníci a vědí jak na to. Nenapadne nás, proč by „tam v Africe“ měli stát kupříkladu o ošoupané boty po našich dětech a jaký z nich skutečně bude mít tamní komunita prospěch. Faktem je, že svými hmotnými dary můžeme narušit chod lokální ekonomiky – když někam darujeme boty, přijde místní švec o práci. Podobně i naše peněžní dary mohou vytvořit závislost na přísunu financí.

    Málokoho napadne zamyslet se nad následujícími otázkami:

    • Jakým způsobem ovlivní moje dary místní komunitu? Přispějí k rozvoji zdravé společnosti?
    • Budou moje dary skutečně účelně využity? Jakou mám záruku, že se dostanou k těm, komu je chci věnovat?
    • Co vlastně vedlo k tomu, že lidé, jimž přispívám, žijí v tak zbídačeném stavu? Je za to někdo odpovědný? Pokud ano, nepotečou náhodou moje dary skrze ruce těchto odpovědných?
    • Koho svou dárcovskou SMS vlastně podporuji? Nevezme si z mých peněz desátek také někdo úplně jiný, než komu je chci poslat, zejména v případě režimů ne zcela demokratických?

    Takové otázky bychom si měli klást, než začneme přispívat k rozvoji v některé zemi. Je samozřejmě důležité si je položit i v souvislosti s tzv. oficiální rozvojovou pomocí. Tato pomoc je sice poskytována přímo státy, případně mezinárodními organizacemi, ale skutečnými dárci jsou občané – platí se totiž z jejich daní.

     

    V následující tabulce jsou uvedeny nejzávažnější problémy, se kterými se jednotlivé státy potýkají:



  • 6
    Ukázat pouze téma 6

    Je u kterých  políček možné mít pochybnosti? Co byste zaškrtli jinak? Napadly by Vás nějaké jiné závažné problémy, které chybí?  Pokud Vás tabulka zaujala, podívejte se na tyto doplňující informace: (více: Nejzvávažnější problémy ve vybraných zemích).

    V pozadí celé problematiky stojí ne vždy zřetelný fakt, že v nejchudších a nejproblematičtějších oblastech světa se také často nacházejí nejbrutálnější diktátorské režimy současnosti. Velmi důležitou otázkou tedy je, jestli tyto režimy nepřežívají právě z peněz určených pro rozvoj života těch nejpotřebnějších. Je správné pomáhat lidem v nedemokratických režimech, když víme, že část peněz může skončit úplně jinde, než jsme zamýšleli? Tato otázka by mohla být řešena naprostou transparentností všech toků rozvojové asistence, kterou je ovšem obtížné zajistit, protože rozvojová spolupráce bývá realizována na cizím území, pod cizí vládou. Vůči těmto problémům nejsou pochopitelně poskytovatelé pomoci slepí, řadu problémů s efektivitou se snaží řešit. Příkladem v tomto ohledu mohou být zejména severské země Evropy, např. Norsko (více: Přístup založený na lidských právech – příklad norské rozvojové pomoci).

    Za rozvoj světa jsme zjevně všichni spoluzodpovědni. Ukázali jsme si, že rozvojovým zemím je potřeba pomoci, jde ale o to, abychom slepě nesledovali nějaké modely, ale přizpůsobovali je místní situaci. Co bychom měli rozvojovému světu dopřát především, je volba vlastní cesty, kterou se chce ubírat. Právě to je demokratický princip par excellence – svoboda volby. K tomu by možná měla směřovat vyspělým Západem podaná pomocná ruka. Rozvoj, vedený ideologií pouhé kulturní nadřazenosti, může často vyústit do nezamýšlených důsledků, zatímco rozvoj vedený snahou o zlepšení života místní komunity podle jejích přání se většinou neblahým dopadům vyhne. Zejména by však měl s rozvojem začít každý sám u sebe – začít svobodně a aktivně myslet a vyzývat k tomu i ostatní.

     

     

    Závěrečný test lekce

    Pro ukončení této lekce a postup dále musíte vypracovat následující test.


  • 7
    Ukázat pouze téma 7

    Slovníček pojmů


  • 8
    Ukázat pouze téma 8
  • 9
    Ukázat pouze téma 9
  • 10
    Ukázat pouze téma 10